1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Základní pravidla pro určení použitelného práva obsahuje zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Podle § 49 odst. 3 zákona o mezinárodním právu soukromém se majetkové poměry manželů řídí právním řádem státu, ve kterém mají oba manželé obvyklý pobyt. Mají-li manželé svůj obvyklý pobyt v různých státech, jejich majetkové poměry se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba manželé občany. Jestliže jsou manželé občany různých států, řídí se tyto vztahy českým právem. Tato záležitost je upravena rovněž dvoustrannými smlouvami o právní pomoci v občanských, obchodních a rodinných záležitostech, uzavřenými mezi Českou republikou a bývalými socialistickými státy (např. smlouva s Bulharskem ze dne 25.11.1976, smlouva s Polskem ze dne 21.12.1987, smlouva s bývalou Socialistickou federativní republikou Jugoslávie ze dne 20.1.1964, smlouva s Rumunskem ze dne 11.7.1994), kde je hraničním určovatelem pro určení použitelného práva státní občanství. Pokud jsou manželé občany různých států, pak se jako hraniční určovatel použije společné bydliště manželů. Ve smlouvě s bývalými státy Sovětského svazu ze dne 12.8.1982 (závazná ve vztahu k Rusku, Moldavsku, Kyrgyzstánu a Gruzii) a ve smlouvě s Ukrajinou ze dne 28.5.2001 je hraničním určovatelem společné bydliště. Úprava obsažená v těchto mezinárodních smlouvách se aplikuje namísto zákonné úpravy.

Registrované partnerství a obdobné poměry a jejich účinky, včetně úpravy osobních a majetkových poměrů partnerů, se řídí právním řádem státu, v němž bylo registrované partnerství nebo obdobný poměr uzavřeno (§ 67 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém).

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Podle § 49 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém se manželé mohou dohodnout, že jejich majetkové poměry se budou řídit:

• buď právním řádem státu, jehož je jeden z manželů občanem,
• nebo právním řádem státu, v němž má jeden z manželů obvyklý pobyt,
• nebo právním řádem státu, v němž je nemovitá věc, pokud jde o tuto nemovitou věc,
• nebo českým právním řádem.

O dohodě musí být pořízen notářský zápis nebo obdobná listina, jestliže se dohoda uzavírá v cizině.

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonným majetkovým režimem manželů v České republice je společné jmění manželů, které se řídí občanským zákoníkem (zák. č. 89/2012 Sb.).

Podrobnější vymezení společného jmění nalezneme v § 709, § 710 a § 3040 občanského zákoníku, podle kterých je součástí společného jmění manželů:

• Majetek, tj. to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co
• slouží osobní potřebě jednoho z manželů,
• nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl,
• nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech,
• nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,
• nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku,
• bylo vydáno podle právních předpisů o restituci majetku tomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

Součástí společného jmění je rovněž zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů, a také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva (ledaže by nabytí podílu spadalo pod jednu ze shora uvedených výjimek).

• Dluhy, převzaté za trvání manželství, ledaže
• se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo
• je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

České právo v současnosti takovou domněnku nezná.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Neexistuje ustanovení, podle něhož by bylo třeba pořídit soupis majetku. Nicméně je vhodné pořídit soupis za účelem vypořádání společného jmění manželů v případě jeho zániku (rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů).

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

Oba manželé (nebo jeden z nich podle dohody) používají a spravují společný majetek, který tvoří součást jejich společného jmění. Běžnou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů (např. zařizování běžných záležitostí domácnosti, platba běžných závazků, jako je nájemné a související služby, jídlo, nákup běžných spotřebitelských položek). V záležitostech týkajících se společného jmění manželů, které nejsou běžné (např. převod nemovitého majetku či majetku vyšší hodnoty nebo zastavení nemovitého majetku), se vyžaduje souhlas obou manželů. Pokud by jeden manžel bez vážného důvodu odepřel souhlas nebo nebyl schopen projevit svou vůli, může jeho souhlas na návrh druhého manžela nahradit soud. Jestliže jedná jenom jeden manžel bez souhlasu druhého manžela v případech, kdy je třeba souhlasu obou manželů, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání (§ 713 a § 714 občanského zákoníku); pokud se však neplatnosti nedovolá, zůstává toto jednání v platnosti (§ 586 odst. 2 občanského zákoníku). Tato ustanovení se uplatní jen tehdy, pokud nejsou modifikována manželskou smlouvou nebo rozhodnutím soudu.

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Z právních jednání týkajících se společného jmění manželů, které byly provedeny jedním z nich v rozsahu obvyklé správy, jsou oba manželé zavázání a oprávnění společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3 občanského zákoníku).

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Dluhy, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2 občanského zákoníku). Tyto dluhy mohou být uspokojeny jak z majetku patřícího do společného jmění manželů, tak z výlučného majetku každého z manželů. Manželská smlouva může vyloučit společnou a nerozdílnou odpovědnost manželů za dluhy, ovšem vůči třetím osobám má taková smlouva účinky jen tehdy, pokud s ní třetí osoba souhlasí (§ 719 odst. 2 občanského zákoníku) nebo pokud bude na žádost obou manželů zapsána ve veřejném seznamu manželských smluv (§ 721 odst. 1 občanského zákoníku). Manželé zůstávají samostatně odpovědni za dluhy, které netvoří společné jmění manželů, tj. v zásadě:

• dluhy vztahující se k jejich výlučnému majetku, a to v rozsahu přesahujícím zisk z tohoto majetku,
• dluhy převzaté jedním manželem bez souhlasu druhého, aniž by se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny,
• dluhy vzniklé z protiprávního jednání jednoho z manželů,
• dluhy vůči státu a orgánům veřejné správy,
• dluhy vzniklé před uzavřením manželství.

Tyto dluhy (s výjimkou dluhů vzniklých před uzavřením manželství) však mohou být při výkonu rozhodnutí uspokojeny nejen z výlučného majetku zavázaného manžela, ale rovněž z majetku patřícího do společného jmění manželů.

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

Manželé (snoubenci) si manželskou smlouvou mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění (§ 717 občanského zákoníku). Smlouva může obsahovat v zásadě jakékoli ujednání, pokud jej zákon nezakazuje – zejména může odchylně od zákona změnit zařazení existujícího i budoucího majetku do společného jmění, anebo mimo něj. To například znamená, že manželé se mohou dohodnout, že majetek (např. nemovitost) ve vlastnictví jen jednoho z manželů se stane součástí společného jmění manželů. Manželská smlouva může také uspořádat majetkové poměry pro případ zániku manželství - rozvodem i smrtí (§ 718 odst. 1 a 2 občanského zákoníku). Rovněž správa společného jmění může být upravena manželskou smlouvou podle potřeb manželů. Ani v režimu oddělených jmění však smlouva v zásadě nemůže vyloučit princip, že o tzv. obvyklém vybavení rodinné domácnosti (tj. o movitých věcech, které slouží nezbytným životním potřebám rodiny bez ohledu na to, zda patří do společného jmění nebo jen jednomu manželovi) lze nakládat jen se souhlasem obou manželů (§ 718 odst. 3 občanského zákoníku). Manželská smlouva dále nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a nesmí se dotknout práv třetích osob, ledaže s ní třetí osoba souhlasí nebo pokud bude na žádost obou manželů zapsána ve veřejném seznamu manželských smluv (§ 719 a § 721 občanského zákoníku).

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

Tyto smlouvy musí být uzavřeny formou notářského zápisu (§ 716 odst. 2 občanského zákoníku).

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

Smlouva může být uzavřena kdykoli v průběhu manželství či před jeho uzavřením. V prvním případě je smlouva platná ke dni jejího uzavření, v druhém případě ke dni právoplatného uzavření manželství. Pokud je však předmětem smlouvy existující věc zapsaná ve veřejném seznamu (např. nemovitost), která již je ve společném jmění manželů nebo která patří jen jednomu z manželů, nabývá smlouva v této části účinky vůči třetím osobám zásadně až zápisem do tohoto seznamu (§ 720 odst. 2 občanského zákoníku). Ujednají-li si manželé pro svůj smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu? Pokud ano, za jakých podmínek?

Smlouva může být uzavřena kdykoli v průběhu manželství či před jeho uzavřením. V prvním případě je smlouva platná ke dni jejího uzavření, v druhém případě ke dni právoplatného uzavření manželství. Pokud je však předmětem smlouvy existující věc zapsaná ve veřejném seznamu (např. nemovitost), která již je ve společném jmění manželů nebo která patří jen jednomu z manželů, nabývá smlouva v této části účinky vůči třetím osobám zásadně až zápisem do tohoto seznamu (§ 720 odst. 2 občanského zákoníku). Ujednají-li si manželé pro svůj smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.

3.5 Může být smlouvě o manželském majetkovém režimu přiznán retroaktivní účinek podle vnitrostátního práva ve vaší zemi, pokud manželé tuto smlouvu uzavřeli během manželství?

Ne. S ohledem na ustanovení § 716 odst. 1 občanského zákoníku nemohou mít manželské smlouvy zpětný účinek.

4.1. Existuje ve Vaší zemi jeden či více rejstříků manželských smluv? Kde?

V České republice jsou vedeny dva rejstříky manželských smluv:

• Seznam listin o manželském majetkovém režimu – veřejná elektronická evidence
• Evidence listin o manželském majetkovém režimu - neveřejná elektronická evidence

Oba rejstříky provozuje a spravuje Notářská komora České republiky.

4.2. Jaké dokumenty se do rejstříku zapisují? Jaké informace se do rejstříku zapisují?

Seznam listin o manželském majetkovém režimu

Do Seznamu listin se zapisují jak manželské majetkové smlouvy (resp. dohody o změně těchto smluv), tak soudní rozhodnutí o manželském majetkovém režimu. Seznam zahrnuje rejstřík a sbírku listin.

Rejstřík obsahuje následující údaje:

• jméno, příjmení, datum narození a bydliště (budoucích) manželů,
• datum uzavření a účinnosti manželské majetkové smlouvy, označení smluveného režimu podle občanského zákoníku a jméno, příjmení a sídlo notáře, který smlouvu o manželském majetkovém režimu sepsal, nebo,
• datum vydání a právní moci soudního rozhodnutí o manželském majetkovém režimu, jeho spisovou značku, označení soudu, který rozhodnutí vydal, a údaj o tom, zda soud zrušil nebo obnovil společné jmění manželů, nebo zúžil jeho stávající rozsah, anebo změnil manželský majetkový režim,
• příp. další údaje.

Sbírka listin obsahuje stejnopis manželské smlouvy nebo soudního rozhodnutí.

Zápis manželské smlouvy do Seznamu se provede jen tehdy, pokud je to v manželské smlouvě ujednáno, jinak na žádost obou manželů. Naproti tomu zápis soudních rozhodnutí o manželském majetkovém režimu se provádí povinně bez ohledu na vůli manželů.

Seznam je veřejný; Notářská komora ČR zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje zapisované do rejstříku. Kterýkoli notář vydá každému na jeho žádost ze sbírky listin opis manželské smlouvy nebo soudního rozhodnutí, příp. potvrzení o tom, že taková listina není v Seznamu zapsaná (§ 35j - § 35l zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „notářský řád“).

Evidence listin o manželském majetkovém režimu

Také do Evidence listin se zapisují jak manželské majetkové smlouvy (resp. dohody o změně těchto smluv), tak soudní rozhodnutí o manželském majetkovém režimu. Evidence obsahuje následující údaje:

• jméno, příjmení, datum narození a bydliště (budoucích) manželů,
• jméno, příjmení a sídlo notáře, u něhož je uložena manželská smlouva (příp. analogické informace k soudnímu rozhodnutí),
• číslo spisu a datum uzavření smlouvy (příp. analogické informace k soudnímu rozhodnutí),
• datum registrace.

Přístup k informacím v Evidenci má pouze notář, který manželskou smlouvu (dohodu) sepsal, a Notářská komora ČR. Evidence slouží jako zdroj informací o příslušných majetkových poměrech pouze v případě dědických řízení po smrti jednoho z manželů. Na základě žádosti notáře, který je soudem pověřen vedením dědického řízení jako soudní komisař, Notářská komora ČR poskytne notáři informace o tom, zda v evidenci existuje jedna či více manželských smluv (dohod) uzavřených zůstavitelem a u kterého notáře je uložena, případně jestli je evidováno soudní rozhodnutí ohledně majetkového režimu zůstavitele. Všechna výše uvedená data jsou sdělena notáři (§ 35d zákona č. 358/1992 Sb. notářského řádu).

4.3. (označeno jako 4.4.) Jaké jsou právní důsledky zápisu do rejstříku (platnost, odporovatelnost)?

Seznam listin o manželském majetkovém režimu

Pokud jsou manželská majetková smlouva nebo soudní rozhodnutí o manželském majetkovém režimu zapsány v Seznamu, manželé se jich mohou dovolat vůči třetím osobám, i když tyto s jejich obsahem nebyly seznámeny (§ 35l odst. 1 notářského řádu).

Evidence listin o manželském majetkovém režimu

Údaje v Evidenci nejsou právně závazné. Evidence slouží jen informačním účelům.

4.5 Může být smlouva o manželském majetkovém režimu uzavřená v cizím státě podle cizího práva registrována ve vaší zemi? Pokud ano, za jakých podmínek nebo při splnění jakých formalit?

Ne. Zahraniční manželské smlouvy nemohou být v České republice registrovány.

5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

Společné jmění podle českého práva zaniká rozvodem, smrtí manželů nebo v některých jiných případech uvedených v zákoně. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se likvidace dosud společných práv a povinností jejich vypořádáním.

Manželé (bývalí manželé) se mohou na způsobu vypořádání dohodnout (vypořádáním však nesmějí být dotčena práva třetích osob), příp. mohou navrhnout, aby o vypořádání rozhodl soud (§ 740 a § 765 občanského zákoníku). Při soudním vypořádání (a podpůrně i při vypořádání dohodou manželů) se vychází ze zásady, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Nicméně, při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezaopatřených dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu (zejména jak pečoval o rodinu a o rodinnou domácnost), a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Zároveň každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek, a může požadovat úhradu toho, co ze svého výlučného majetku vynaložil na společný majetek. (§ 742 občanského zákoníku).

Pokud nedojde do tří let od zániku společného jmění manželů k vypořádání toho, co dříve patřilo do společného jmění, ani dohodou manželů a pokud v této lhůtě nebyl ani podán návrh na vypořádání soudem, proběhne vypořádání podle zákonné domněnky tak, že:

• hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho manžela, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,
• ostatní věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou manželů, přičemž jejich podíly jsou stejné (§ 741 občanského zákoníku).

Stejná pravidla platí v případě, kdy společné jmění manželů bylo zúženo manželskou smlouvou nebo bylo zrušeno.

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Společné závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou manželé povinni splnit vůči třetím osobám společně a nerozdílně, neboť vypořádáním jmění nesmí být jejich práva dotčena; jinak by se třetí osoba mohla domáhat, aby soud vyslovil, že vypořádání je vůči ní neúčinné. Vypořádání dluhů tak má účinky jen mezi manžely (§ 737 občanského zákoníku). Za dluhy týkající se výlučného majetku manželů odpovídají manželé samostatně.

5.3.1. V případě majetkového společenství založeného na přebytku:

• Musí být nárok uspokojen formou platby či v naturáliích?
• Jak se určí výše nároku?
• Jaká je výše vyrovnávací platby?
• Kdy je nárok předepsán?

V České republice neexistuje režim společného přebytku.

5.3.2. V jiných případech (než u majetkového společenství)?

Každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek, a může požadovat úhradu toho, co ze svého výlučného majetku vynaložil na společný majetek (§ 742 občanského zákoníku). Zákon neobsahuje žádná konkrétní pravidla, zda má být nárok uspokojen platbami nebo věcným plněním.

V dědickém řízení se posoudí majetkové povinnosti a práva bývalých manželů podle toho majetkového režimu, který existoval mezi manžely (tj. buď zákonný režim, smluvní režim nebo režim založeným rozhodnutím soudu), případně i podle pokynů (pořízení), které ohledně svého majetku učinil zemřelý manžel za svého života pro případ smrti. Podpůrně se opět použijí zásady pro vypořádání společného jmění soudem vyjmenované v bodě 5.1. Pozůstalý manžel se však může s dědici na vypořádání dohodnout i jinak (§ 764 odst. 1 občanského zákoníku). Část zaniklého a vypořádaného společného jmění, která patří zůstaviteli (v praxi jde většinou o polovinu zaniklého společného jmění), tvoří jeho majetek (spolu s jeho výlučným majetkem) a stává se předmětem dědění. Pozůstalý manžel a děti zůstavitele dědí v první skupině, každý z nich stejným dílem (§ 1635, odst. 1 občanského zákoníku).

České právo nestanoví žádný speciální režim majetkových poměrů pro manžele různých národností.

České právo nestanoví žádný speciální režim majetkových poměrů pro registrované partnery. Registrovaní partneři však mohou své majetkové poměry upravit smlouvou. Stejná úprava platí pro neregistrovaná partnerství. Nicméně, v případě dědění registrovaný partner zůstavitele a jeho děti dědí v první skupině, každý z nich stejným dílem (§ 1635, odst. 1 a § 3020 občanského zákoníku).

Mezinárodní pravomoc českých soudů v řízení o rozvodu manželství (a rovněž v řízení o neplatnosti manželství a o určení, zda tu manželství je či není), je dána tehdy, jestliže je alespoň jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.

Jsou-li oba manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých soudů v těchto věcech dána, jestliže

• oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě obvyklý pobyt v České republice,
• žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se připojil k návrhu, nebo
• žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby. (§ 47 zákona o mezinárodním právu soukromém)

Rozhodovat o právech k nemovitým věcem, které jsou na území České republiky, přísluší výlučně českým soudům nebo jiným příslušným českým orgánům veřejné moci (§ 68 zákona o mezinárodním právu soukromém). Pravomoc českých soudů k projednání dědictví je dána, měl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice (§ 74 zákona o mezinárodním právu soukromém).

Pro řízení ve věcech manželských (včetně vypořádání společného jmění manželů po rozvodu) je příslušný okresní soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud (tj. soud podle místa bydliště) manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení (§ 373 a § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních). V případech, kdy není spojení s rozvodovým řízením, má příslušnost:

• okresní soud, v jehož obvodu má bydliště žalovaný nebo
• jde-li o nemovitý majetek, okresní soud, v jehož obvodu se nemovitost nachází nebo
• je-li dělení ovlivněno dědickým řízením, okresní soud, u něhož probíhá řízení o dědictví (§ 88 zákona č. 99/1963 občanského soudního řádu).