1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Majetkové poměry manželů podléhají právu země, které jsou oba manželé občany. Pokud jsou občany různých zemí, uplatňuje se právo země, kde mají manželé společný obvyklý pobyt. Pokud manželé nejsou stejné národnosti nebo nemají společný obvyklý pobyt, uplatní se právo státu jejich posledního společného pobytu. Pokud nemůže být rozhodné právo určeno podle těchto pravidel, použije se chorvatské právo (článek 36 zákona o mezinárodním právu soukromém).

Právo rozhodné pro smluvní majetkové poměry manželů je právo, které bylo rozhodné pro zákonný majetkový režim manželů v době, kdy byl tento majetkový režim ujednán.

Chorvatská republika není signatářem Haagské úmluvy o právu rozhodném pro majetkové poměry manželů z roku 1978.

Chorvatsko uzavřelo dvoustranné dohody o mezinárodní právní pomoci, které obsahují pravidla mezinárodního práva soukromého týkající se majetkových poměrů manželů, s Českou republikou, Maďarskem, Mongolskem, Polskem, Rumunskem, Ruskou federací a Slovenskou republikou (další informace jsou k dispozici na http://www.mprh.hr/bilateralna-suradnja-01).

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Samo chorvatské právo neumožňuje volbu rozhodného práva, takže pokud jsou oba manželé občany Chorvatska, taková volba není přípustná. Nicméně pokud je jeden z manželů občanem jiné země a pokud právo jinak rozhodné pro majetkové poměry manželů (právo rozhodné v době ujednání majetkového režimu) připouští takovou možnost volby, mohou si manželé zvolit rozhodné právo (Článek 37 zákona o mezinárodním právu soukromém), pokud není účinek jeho použití v rozporu s veřejným pořádkem (Ústavou) Chorvatské republiky (Článek 4 zákona o mezinárodním právu soukromém).

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Podle chorvatského práva mají manželé výhradní majetek a společné jmění (Článek 35 zákona o rodině). Společné jmění zahrnuje veškerý majetek, který manželé získali svou prací během manželství nebo majetek vzešlý ziskem z tohoto majetku (článek 36 zákona o rodině). Majetek, který jeden z manželů vlastní v době vstupu do manželství, zůstává jeho nebo jejím výhradním majetkem. Výhradní majetek zahrnuje také majetek, který jeden z manželů během manželství nabyl děděním nebo darem.

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Ze zákona jsou manželé rovnocenní spoluvlastníci společného jmění, pokud neuzavřeli dohodu, která upravuje jejich majetkové poměry odlišně.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Chorvatské právo nevyžaduje vytvoření soupisu majetku.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

Ako bolo uvedené v odseku 2.1, môžu manželia vlastniť oddelený majetok a spoločný majetok. Správa oddeleného majetku sa riadi režimom individuálneho vlastníctva. Pri spoločnom majetku je treba rozlišovať medzi bežnou a mimoriadnou správou. Vyhlásenia urobené jedným z manželov sú dostatočné vo veciach bežnej správy (pravidelná údržba, používanie vecí za normálnym účelom) - súhlas druhého z manželov sa predpokladá. V záležitostiach mimoriadnej správy (zmena účelu veci, významnejšie opravy, predaj, zriadenie záložného práva, atď), nehnuteľností a hnuteľného majetku, vlastníctvo ktorých musí byť registrované, musia manželia prejaviť svoju vôľu spoločne alebo jeden z manželov musí predložiť písomný súhlas s notársky overeným podpisom druhého manžela. Ak manžel alebo manželka nepredloží písomný súhlas, nebude to mať vplyv na práva a povinnosti tretích osôb konajúcich v dobrej viere (Článok 37 Zákona o rodine).

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Jeden z manželů může disponovat svou nedělitelnou částí společného jmění volně a bez souhlasu druhého z manželů, ale pouze pokud to nezasahuje do práv třetích osob.

Právní transakce, která se týká společného nemovitého majetku manželů a byla sjednána pouze jedním z manželů, je podle původní praxe Ústavního soudu neplatná. Tímto se Ústavní soud odchýlil od principu věrohodnosti a integrity katastru nemovitostí pro třetí osoby, protože je časté, že jako vlastník v katastru nemovitostí figuruje jen jeden z manželů (rozhodnutí číslo U-III-493/2002 ze dne 13. října 2004 a U-III-821/2007 z 18. června 2008). Na druhou stranu v rozhodnutí číslo U-III-103/2008 ze 14. června 2011 Ústavní soud Chorvatské republiky částečně opustil výše uvedenou pozici ve smyslu absolutní neplatnosti právního úkonu učiněného pouze jedním z manželů a zdůraznil, že v budoucnu bude posuzována platnost právního úkonu případ od případu, přičemž budou brány v úvahu zvláštní okolnosti a v závislosti na chování nejlepší vědomí a dobrá víra všech stran účastnících se dané právní transakce, včetně toho z manželů, který se přímo neangažoval v celé záležitosti.

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Pokud jde o odpovědnost manželů za dluhy, odkazuje rodinné právo na zákon o civilních závazcích, který problematiku upravuje obecně.

Zákon o civilních závazcích rozlišuje individuální a solidární (společnou) odpovědnost dlužníků za dluhy. V případě, že za dluh odpovídá pouze jeden z manželů (individuální odpovědnost), věřitel se může hojit pouze na výhradním majetku patřícím tomuto manželovi a na jeho polovině společného jmění. Pokud věřitel přistoupí k vymáhání práva ve vztahu ke společnému jmění z důvodu finančního nároku proti jednomu z manželů, druhý z manželů může použít právní prostředky vyplývající z procesních norem k obraně své části společného jmění.

V souladu se zákonem o civilních závazcích v případě solidární (společné) odpovědnosti manželů se může věřitel hojit jak na výhradním majetku manželů, tak na jejich společném jmění.

Současné chorvatské právo neupravuje solidaritu manželů za závazky přijaté jedním z nich k uspokojení aktuálních potřeb manželství nebo rodiny, nicméně v minulosti byla manželská solidarita upravena ustanoveními zákona o manželství a rodinných vztazích, který výslovně stanovoval manželskou solidaritu ve vztahu k závazkům přijatým jedním z nich k uspokojení aktuálních potřeb manželství nebo rodiny.

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

Manželé mohou uzavřít smlouvu o manželském majetkovém režimu, kterou se řídí úprava jejich majetkových poměrů, pokud jde o jejich existující nebo budoucí majetek (článek 255 zákona o rodině).

Manželé mohou autonomně definovat své majetkové vztahy v jejich nejlepším zájmu určením, který majetek bude součástí společného jmění a který bude tvořit výhradní majetek manželů (články 248, 249 a 253 zákona o rodině). Ve vztahu k některým otázkám, např. pokud jde o správu nebo rozdělení majetku, musejí být vzata v úvahu ustanovení zákona o vlastnictví a jiných majetkových právech

Zákona o rodině neupravuje smlouvy o manželském majetkovém režimu a povoluje tak jakékoliv smlouvy, které nejsou v rozporu se závaznou úpravou. Existují omezení, pokud jde o aplikaci cizího práva, protože ve smlouvě o manželském majetkovém režimu není dovoleno vyhradit si použití cizího práva na majetkové vztahy (článek 257 zákona o rodině), pokud jsou oba manželé chorvatskými občany. Pokud je však jeden z manželů občanem jiného státu, uplatní se zákona o mezinárodním právu soukromém (viz bod 1.2.).

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

Smlouva o manželském majetkovém režimu musí být uzavřena v písemné formě a podpisy manželů musejí být ověřeny notářem (článek 255 odstavec 3 zákona o rodině).

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

Smlouva o manželském majetkovém režimu může být uzavřena před nebo za trvání manželství.

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu? Pokud ano, za jakých podmínek?

Manželé mohou kdykoliv změnit existující smlouvu o manželském majetkovém režimu nebo uzavřít novou, pokud jsou splněny výše uvedené požadavky.

Chorvatské právo nestanoví povinnost registrovat smlouvu o manželském majetkovém režimu.

5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

Kterýkoliv z manželů je oprávněn podat soudu návrh na vypořádání jmění po zániku manželství (v případě rozvodu), ale i během manželství. Manželé se mohou také dohodnout na rozdělení společného jmění. V případě nedosažení dohody o vypořádání jmění rozhoduje soud podle pravidel občanského práva procesního. Pokud se manželé nedohodnou jinak, je jejich společné jmění rozdělen rovným dílem. Nemovitý majetek, který je součástí společného jmění, může být rozdělen na rovnocenné díly (pokud existuje několik položek nemovitého majetku), geometricky rozdělením parcely, civilním ukončením (prodejem majetku a rozdělením výnosu), platbou nebo udělením práva bydlení. Movitý majetek, který je součástí společného jmění, může být rozdělen na rovnocenné díly (pokud existuje více kusů majetku), civilním ukončením, platbou nebo fyzickým rozdělením.

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Odpovědnost manželů za existující dluhy po rozvodu se řídí stejnými pravidly, jaká jsou popsána v bodě 2.6.

Pokud neexistuje smlouva o manželském majetkovém režimu, která stanoví něco jiného, může pozůstalý z manželů požadovat vypořádání společného jmění během dědického řízení konaného před notářem. V takovém případě tento majetek netvoří součást pozůstalosti.

Při vypořádání společného jmění bude pozůstalý z manželů dědit zbývající majetek zemřelého z manželů (v jiných případech než při dědění ze závěti) v prvním nebo druhém stupni dědické posloupnosti. V prvním stupni dědické posloupnosti pozůstalý z manželů dědí stejný podíl jako dítě zemřelého z manželů (článek 9 dědického zákona). Pokud zemřelý nezanechal děti, jeho manžel a rodiče dědí majetek rovným dílem (jednu polovinu obdrží manžel, druhou rodiče). Pokud zemřelý nezanechal ani žijící rodiče, pozůstalý z manželů zdědí celý majetek (článek 11 dědického zákona).

Ne.

Podle zákona o rodině se mimomanželským svazkem rozumí svazek mezi nevdanou ženou a neženatým mužem, který trvá nejméně tři roky, nebo méně za podmínky, že se v tomto svazku během doby soužití narodilo dítě (článek 3 zákona o rodině).

Chorvatské právo neupravuje registraci mimomanželského svazku. O tom, zda byly splněny všechny podmínky mimomanželského svazku, rozhodne v konkrétním případě soud.

Shodná ustanovení zákona o rodině platí jak pro manžele, tak pro mimomanželský svazek mezi mužem a ženou, kteří splňují podmínky stanovené v článku 3 zákona o rodině (viz odpovědi 1–7; článek 258 zákona o rodině).

V Chorvatsku jsou svazky osob stejného pohlaví upraveny zákonem o svazcích osob stejného pohlaví. Podle tohoto zákona je svazkem osob stejného pohlaví soužití dvou osob stejného pohlaví (dále jen partneři), které nejsou sezdané, nežijí v mimomanželském svazku nebo jiném svazku osob stejného pohlaví, jejich soužití trvá nejméně tři roky a je založeno na principech rovnosti, vzájemného respektu a pomoci stejně jako na citovém vztahu.

Zákon o svazcích osob stejného pohlaví upravuje majetkové otázky (články 11–20) podobně jako ustanovení týkající se manželství, obsažená v zákona o rodině.

Pokud jde o běžnou správu společného jmění jedním z partnerů, souhlas druhého partnera se předpokládá, dokud není prokázán opak. Absence souhlasu neovlivňuje práva a závazky třetí strany, která je v dobré víře.

Majetkové vztahy mezi partnery mohou být upraveny v dohodě upravující existující a budoucí majetek. Taková dohoda musí být uzavřena v písemné formě s ověřenými podpisy partnerů. Chorvatské právo neupravuje možnost volby práva.

Chorvatské právo neupravuje registraci svazku osob stejného pohlaví, takže musí být prokázán v řízeních, ve kterých se strany domáhají práv ze svazku osob stejného pohlaví.

V souladu s obecnými pravidly soudní pravomoci mají chorvatské soudy mezinárodní soudní pravomoc v případech, kdy má žalovaný místo obvyklého pobytu v Chorvatské republice (článek 46 odstavec 1 zákona o mezinárodním právu soukromém).

Chorvatské soudy mají mezinárodní pravomoc také pro spory týkající se jmění manželů, pokud žalovaný nemá místo obvyklého pobytu v Chorvatské republice, avšak místo obvyklého nebo dočasného pobytu v Chorvatsku má žalující strana v době podání žaloby (článek 59 odstavec 1 zákona o mezinárodním právu soukromém).

Pokud se většina jmění manželů nachází v Chorvatské republice a zbytek se nachází v zahraničí, může soud vydat rozhodnutí týkající se majetku nacházejícího se v zahraničí, pouze když rozhodne i o majetku nacházejícím se v Chorvatské republice a pouze když s tím žalovaný souhlasí (článek 59 odstavec 2 zákona o mezinárodním právu soukromém).

Chorvatské soudy mají nicméně výlučnou soudní pravomoc pro spory o právo nakládat s nemovitým majetkem nacházejícím se na území Chorvatské republiky (článek 56 zákona o mezinárodním právu soukromém).

Manželé se mohou dohodnout na soudní pravomoci cizího soudu, pouze když je jeden z nich cizí státní příslušník a když nejde o případ výlučné pravomoci chorvatských soudů.

Manželé se mohou dohodnout na soudní pravomoci chorvatských soudů, pokud je alespoň jeden z nich chorvatským občanem (článek 49 odstavec 2 zákona o mezinárodním právu soukromém).