1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Pokud se manželé nedohodnou jinak, jejich majetkové poměry v manželství se řídí rozhodným právem použitelným na jejich osobní vztahy, tj.:

• jejich běžným národním právem, pokud manželé mají stejné občanství;
• rávem státu, ve kterém se převážně odehrává jejich manželský život, mají-li odlišné občanství nebo několik společných občanství (par. 29 a 30 zák. č. 218 ze dne 31.5.1995).

Itálie v této záležitosti neratifikovala žádné mezinárodní úmluvy.

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Ano, manželé si mohou zvolit rozhodné právo. Mohou si zvolit, že se jejich majetkové právo bude řídit právem státu, jehož je alespoň jeden z manželů občanem, nebo právem státu, v němž alespoň jeden z nich bydlí. Požadavky na formální a obsahovou platnost dohody o volbě práva se řídí zvoleným právem nebo právem státu, v němž byla tato dohoda uzavřena (par. 30 zák.č. 218 ze dne 31.5.1995).

Minimálním formálním požadavkem je písemná forma. Dohoda může být uzavřena nebo změněna kdykoli, nemá retroaktivní účinky a může být součástí záznamu o uzavření manželství.

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonným režimem majetkových poměrů v manželství je společné jmění (čl. 159 italského občanského zákoníku (OZ)).

Režim zákonného společného jmění umožňuje existenci společného jmění, soukromého majetku a odloženého společného jmění.

Majetek získaný manžely po uzavření manželství, individuálně nebo společně, tvoří součást společného jmění, s výjimkou soukromého majetku a majetku, který patří do odloženého společného jmění (čl. 177 OZ).

Následující majetek patří do soukromého jmění:

1. majetek získaný před uzavřením manželství nebo přijetím režimu společného jmění;
2. majetek získaný po uzavření manželství jako dar nebo dědictví, není-li v darovací smlouvě uzavřené formou veřejné listiny nebo poslední vůli uvedeno, že je součástí společného jmění;
3. majetek určený výhradně pro osobní potřebu jednoho z manželů a jeho příslušenství;
4. majetek, který jeden z manželů potřebuje pro výkon svého povolání;
5. majetek získaný jako náhrada za škody a všechny náhrady za částečnou či úplnou ztrátu pracovní způsobilosti;
6. majetek získaný za cenu převodu nebo výměnou za majetek uvedený výše, pokud je tak výslovně uvedeno v době nabytí.

Movitý či nemovitý majetek výše uvedený v bodech c), d), f) , který byl zapsán do zvláštního majetkového registru a byl získán v průběhu manželství, může být ze společného jmění vyloučen, pokud bylo vyloučení deklarováno v nabývací listině a s účastí druhého manžela (čl. 179 OZ).

Následující majetek bude považován za odložené společné jmění:

• přírůstky soukromého majetku manžela a výnosy jeho osobních aktivit, pokud stále existují v době zrušení společného jmění (čl. 177 písm. b) a c) OZ);
• majetek určený k provozu podnikání jednoho z manželů, bylo-li podnikání zahájeno po uzavření manželství, a rovněž přírůstky z podnikání založeného před vznikem manželství, pokud stále existují v době zrušení společného jmění (čl. 177 písm. b) a c) OZ).

Režim odloženého společného jmění se použije pouze tehdy, dochází-li ke zrušení společného jmění a podle převažující doktrinální interpretace není indikováno skutečné spoluvlastnictví jmění nebo práv s výjimkou věřitelského práva jednoho z manželů na to, aby mu byla druhým manželem (vlastníkem) vyplacena polovina hodnoty majetku. Pokud se na této hodnotě neshodnou, bude určena soudem.

V případě dědění to představuje dluh zůstavitele, který musí být zaplacen pozůstalému manželovi.

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Není-li prokázán opak, movitosti budou považovány za společné jmění (čl. 195 OZ).

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Manželé nemusí pořizovat soupis majetku.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

Společné jmění může být spravováno jednotlivě každým z manželů.

Nicméně, kroky spojené s mimořádnou správou a smluvní výhrady, podle nichž se uděluje či získává užitek z osobních práv, přísluší společně oběma manželům. Rovněž právo zastupovat při soudním projednávání náleží společně oběma manželům (čl. 180 OZ).

Pokud nakládání (prodej apod.) s veřejně registrovaným movitým či nemovitým majetkem postrádá nezbytný souhlas druhé strany tam, kde je vyžadován, může být tento právní úkon zneplatněn a manžel, jehož souhlas byl nutný, může podat žalobu do jednoho roku ode dne, kdy se o tomto úkonu dozvěděl, a v každém případě do jednoho roku od data přepisu; v jakémkoli jiném případě musí manžel jednající bez souhlasu druhého manžela na jeho žádost znovu obnovit společné jmění ve stavu, v němž se jmění nacházelo před provedením tohoto úkonu, a pokud to není možné, musí zaplatit odpovídající částku (čl. 184 OZ).

Manžel nesmí nakládat se svým vlastním podílem na společném jmění, dokud nebude společné jmění právně rozděleno.

Pokud manžel odmítne udělit svůj souhlas, je nepřítomný či jinak zadržován, druhý manžel může získat rozhodnutí soudu k provedení nezbytných kroků (čl. 181 a 182 OZ). Soudce může navíc vyloučit jednoho z manželů ze správy, pokud se jeho správa ukázala jako špatná (čl. 183 OZ). V případě absolutní či relativní neschopnosti či špatné správy jednoho z manželů může soudce vydat rozhodnutí o soudním rozdělení majetku, což je jedním z důvodů pro zrušení režimu společného jmění (čl. 193 OZ).

Vlastník soukromého majetku a majetku v odloženém společném jmění bude moci provádět všechny úkony spojené se správou a nakládáním sám (čl. 185 OZ).

Neexistují žádná speciální právní ustanovení týkající se manželského domu ani specifická ochrana manžela, který není vlastníkem.

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Úkony běžné správy společného jmění mohou oba manželé provádět samostatně (par. 185 OZ). Ze společného jmění se budou hradit závazky uzavřené v zájmu rodiny, i když je jeden z manželů vynaložil sám (par. 186 OZ).

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Pokud věřitelé nemohou získat úplné uspokojení z soukromého majetku, ze společného majetku budou uspokojovány dluhy způsobené po uzavření manželství jedním z manželů právními úkony překračujícími obvyklou správu bez souhlasu druhého manžela, a to do hodnoty odpovídající podílu dlužícího manžela (čl. 189 OZ).

Osobní věřitelé jednoho z manželů, i když dluh vznikl před manželstvím, mohou být dodatečně uspokojeni ze společného majetku, a to do hodnoty odpovídající podílu dlužícího manžela. V případě nezajištěných dluhů mají věřitelé vůči společnému jmění přednost před osobními věřiteli manžela (čl. 189 OZ).

Věřitelé dluhů ze společného jmění mohou dodatečně podat žalobu na soukromý majetek každého z manželů, když se ukáže, že výše společné jmění není dostatečná, a to v rozsahu jedné poloviny nároku (čl. 189 OZ).

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

Režim společného jmění lze upravit smlouvou uzavřenou mezi manžely (čl. 210 OZ). Volba režimu oddělení majetku může být rovněž uvedena v záznamu o uzavření manželství (čl. 162 OZ).

Zákon umožňuje dva typy klasických majetkových režimů: oddělení majetku a smluvní společné jmění.

Režim oddělení majetku se zcela liší od zákonného režimu: Každý z manželů má výhradní vlastnictví a právo používat a spravovat majetek získaný před uzavřením manželství a v jeho průběhu bez výjimky a bude hradit své vlastní dluhy ze svého vlastního majetku (čl. 215 a 217 OZ).

Pokud manželé získali majetek společně, bude podléhat obvyklým ustanovením o společném jmění.

Smluvní režim společného jmění je mnohem méně obvyklý a jedná se o modifikovaný zákonný režim společného jmění. Jeho obsah si mohou manželé svobodně určit, pouze nesmí:

• obecně odkazovat na nesouvisející zákony nebo zvyky, ale musí jasně stanovit obsah smlouvy, kterou se bude jejich vztah řídit;
• zahrnovat do smluvního režimu společného jmění soukromý majetek uvedený v písmenech c), d) a e) v bodě 2.1.;
• odchylovat se od předpisů upravujících správu společného majetku a rovnosti podílů s přihlédnutím k majetku, který by byl předmětem zákonného společného jmění (par. 210 OZ).

Nebyl-li zřízen smluvní režim a odkazuje se pouze na konkrétně určený majetek, zákonodárce umožňuje založit také tzv. manželský fond. Do tohoto fondu, který může existovat vedle režimu společného nebo odděleného jmění , může jeden z manželů, oba dva nebo třetí strana vložit konkrétní veřejně registrovaný movitý a nemovitý majetek či obchodovatelné nástroje, aby naplnil potřeby rodiny. Tento majetek podléhá zvláštní úpravě co do jeho správy a nepodléhá vymáhání dluhů, o kterých věřitel věděl, že vznikly z jiných důvodů než kvůli uspokojování potřeb rodiny (čl. 167 a násl.).

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

Smlouva musí být uzavřena v přítomnosti dvou osob ve formě veřejné listiny, jinak bude prohlášena za neplatnou.

Volba režimu oddělení majetku může být rovněž vyjádřena v záznamu o uzavření manželství (čl. 162 OZ).

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

Smlouva může být uzavřena kdykoliv před uzavřením manželství nebo v jeho průběhu. Je-li uzavřena před vstupem do manželství, její účinnost nastává dnem uzavření manželství. Je-li uzavřena následně, její účinnost nastává ihned.

V každém případě může být vymahatelná vůči třetím stranám pouze tehdy, je-li učiněna poznámka v záznamu o uzavření manželství, který je uložen v archivu státního matričního úřadu (čl. 162 OZ).

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu? Pokud ano, za jakých podmínek?

Smlouva může být kdykoli změněna ve formě veřejné listiny (čl. 163 OZ). Zákonem č. 142 ze dne 10.5.1981 je zrušena povinnost schválení změny smlouvy soudem. Schválení změn smlouvy je nadále vyžadováno u smluv uzavřených formou veřejné listiny před 7.5.1981.

3.5. Může být smlouvě o manželském majetkovém režimu přiznán retroaktivní účinek podle vnitrostátního práva ve vaší zemi, pokud manželé tuto smlouvu uzavřeli během manželství?

Než vstoupila v platnost nařízení EU 2016/1103 a 1104, nebylo podle italského práva možné uplatňovat na manželské smlouvy zpětnou účinnost. Článek 22, odstavce 2 a 3 výše uvedených nařízení, nyní přiznávají manželům možnost výslovně ve smlouvě stanovit změnu rozhodného práva s ohledem na dědictví. Tuto možnost lze využít pouze v případě, že jakákoli zpětná změna rozhodného práva neohrozí práva třetích stran vyplývající z takového zákona.

Zákonný režim je na rozdíl od smluvních režimů zveřejňován takzvaným „negativním“ způsobem, tj. v tom smyslu, že je předpokládán a považován za vymahatelný vůči třetím stranám na základě skutečnosti, že v záznamu o uzavření manželství není žádná poznámka svědčící o opaku. Smluvní režimy jsou zveřejňovány na základě poznámky v záznamu o uzavření manželství, který je v papírové či elektronické podobě uložen u státního matričního úřadu (par. 69 prezidentského výnosu č. 396 ze dne 3.11.2000).

4.1. Existuje ve Vaší zemi jeden či více rejstříků manželských smluv? Kde?

Vedle registrace u státního matričního úřadu, což je podmínkou pro vymahatelnost vůči třetím stranám, se v určitých případech vyžaduje veřejná registrace v katastru nemovitostí (čl. 2467 OZ), ale podle převažujícího doktrinálního názoru to může být učiněno ve formě pouhé veřejné poznámky bez dopadů na vymahatelnost vůči třetím stranám.

4.2. Jaké dokumenty se do rejstříku zapisují? Jaké informace se do rejstříku zapisují?

Mezi jinými skutečnostmi se do poznámky v záznamu o uzavření manželství v matrice uvede následující: (par. 162 OZ, par. 69 prezidentského výnosu 396/2000): datum uzavření smlouvy, jméno notáře, který sepsal tuto veřejnou listinu, podrobnosti o smluvních stranách nebo o volbě režimu dělení, volba práva, rozhodnutí soudu o ukončení manželství nebo soudním vypořádáním majetku. Žádost o připojení poznámky o smlouvě může vznést notář, který danou veřejnou listinu sepsal.

4.3. Kdo a jak může do rejstříku nahlížet?

Každý je oprávněn obrátit se na státní matriční úřad.

4.4. Jaké jsou právní důsledky zápisu do rejstříku (platnost, odporovatelnost)?

Důsledkem veřejné registrace je vymahatelnost majetkového režimu v manželství vůči třetím stranám.

4.5. Může být smlouva o manželském majetkovém režimu uzavřená v cizím státě podle cizího práva registrována ve vaší zemi? Pokud ano, za jakých podmínek nebo při splnění jakých formalit?

Systém veřejné registrace (režim pubblicitario) manželských smluv je v Itálii upraven článkem 162 občanského zákoníku a DPR z 3. listopadu 2000, č. 396 a umožňuje použití ustanovení týkajících se námitek vůči třetím stranám, jak předpokládá článek 28 nařízení EU 2016/1103 a 1104.

Italský „regime pubblicitario“ umožňuje anotaci smluv v „registri dello stato civile“ (Registrech občanského stavu) na straně manželského aktu. Manželské smlouvy musí především splňovat formu vyžadovanou právem země, na jejímž základě jsou sepsány, a také splňovat veškeré další formality nezbytné k tomu, aby byly vymahatelné v Itálii (např. použití apostily podle země původu). Manželství by v takovém případě mělo být zjevně uvedeno v italském „registro dello stato civile“. Aby byly splněny požadavky registrace, článek 22 výše uvedeného DPR stanoví, že s ohledem na skutečnosti stanovené mezinárodními úmluvami musí být dokumenty sepsané v cizím jazyce doprovázeny italským překladem, který musí být „certificata conforme“ (úředně přizpůsoben) zahraničnímu textu diplomatickým nebo konzulárním úřadem, případně úředním překladatelem či tlumočníkem, který před „ufficiale dello stato civile“ odpřisáhne soulad s textem v cizím jazyce. Konečně je třeba poznamenat, že soulad s italskou registrací manželských smluv upravenou cizím rozhodným právem je možný pouze tehdy, pokud italské právo předpokládá obsah alespoň podobný předmětu těchto zahraničních smluv, a to na základě „principu adaptace“ (istituto dell'adattamento) podle článku 29 výše uvedených nařízení EU. Z důvodu a contrario by totiž nemělo být možné ve Francii splnit registrační požadavek smlouvy týkající se „fondo patrimoniale“ s ohledem na aktivum nacházející se ve Francii upravený italským právem, protože francouzské právo možnost přijetí manželské smlouvy s obsahem podobným jako „fondo patrimoniale“ nezná.

Rozluka a rozvod vedou ke zrušení majetkového režimu v manželství (čl. 191 OZ).

5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

V případě rozluky v (zákonném) režimu společného jmění se budou majetek a závazky dělit stejným dílem, po dokončení vyrovnání všech náhrad nebo úhrad (čl. 191 a násl. OZ, viz také 5.3.). Zbývající společné jmění se bude řídit běžnými ustanoveními o společném majetku. Pokud manželé nemohou najít dohodu o rozdělení společného jmění, rozhodne soud. Není-li prokázán opak, movitosti budou považovány za společné jmění (čl. 195 OZ). Co se týče potřeb dětí a jejich péče, soudce může rozhodnout o vzniku práva na užívání části majetku patřícího druhému manželovi ve prospěch jednoho z manželů (čl. 194 OZ).

V případě zrušení smluvního režimu společného jmění (viz 3.1.) se použijí výše uvedené předpisy o zákonném režimu společného jmění, přičemž do úvahy je třeba vzít všechna eventuální omezení dohodnutá mezi manžely.

V případě zániku režimu oddělení majetku (viz 3.1.) se na majetek budou vztahovat běžná ustanovení.

Manželský fond (viz 3.1.) bude ukončen po anulování nebo zániku manželství. Pokud zde jsou malé děti, fond bude pokračovat v činnosti do doby zletilosti posledního dítěte a soudce může rozhodnout o poskytnutí majetku z fondu těmto malým dětem, buď do užívání, nebo do vlastnictví (čl. 171 OZ).

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Odpovědnost za dluhy vzniklé v režimu společného jmění se nemění se zánikem režimu.

5.3. Má jeden z manželů nárok na vyrovnávací platbu?

5.3.1. V případě majetkového společenství založeného na přebytku:

• Musí být nárok uspokojen formou platby či v naturáliích?
• Jak se určí výše nároku?
• Jaká je výše vyrovnávací platby?
• Kdy je nárok předepsán? Italské právo neumožňuje režim společných přírůstků.

5.3.2. V jiných případech (než u majetkového společenství)?

V režimu společného jmění každý z manželů musí do společného jmění vložit sumu, kterou čerpal ze společného jmění a která nebyla použita k uspokojování společných závazků. Každý z manželů může požadovat náhradu částek, které byly odečteny z jeho soukromého majetku a použity na společné jmění (čl. 192 OZ).

Úmrtí jednoho z manželů vede k zániku majetkového režimu v manželství s důsledky uvedenými v otázce č. 5. Pozůstalý manžel má dále nárok na díl majetku zůstavitele podle dědického zákona.

Ne.

Režim společného jmění rovněž platí pro registrované partnery, neupraví-li své majetkové poměry smlouvou (a v případě uzavřeného manželství existuje možnost oddělení společného jmění). Zákon č. 76/2016 platí rovněž pro registrovaná partnerství, jedná se o ustanovení týkající se zákonného dědění, výlučného podílu, vyloučení, započtení na dědický podíl a rodinných smluv. Odstavec 21 (Zákon č. 76/2016) stanovuje, že články vztahující se k zákonnému dědění, výlučnému podílu a vyloučení rovněž platí pro registrované partnery.

Soudy mají výlučnou příslušnost. Příslušnost italských soudů se obecně určuje podle domicilu žalovaného (domicil osoby je místo, kde má tato osoba hlavní centrum svého podnikání a zájmů; čl. 43 OZ) nebo jeho trvalého bydliště (trvalé bydliště je místo, kde osoba obvykle žije; čl. 43 OZ) v Itálii (čl. 3 zákona č. 218 ze dne 31.5.1995).

V případech anulování nebo zrušení manželství, osobní rozluky a zániku manželství je příslušnost italských soudů dána i v případě, že jeden z manželů je italským občanem nebo manželství bylo uzavřeno v Itálii (čl. 32 zákona č. 218 ze dne 31.5.1995).