1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Pokud si budoucí manželé nezvolí jinak, na jejich majetkový režim v manželství se použije právo odpovídající právu jejich občanství, pokud mají stejné občanství. Pokud mají různé národnosti, majetkový režim v manželství se řídí národním právem státu, ve kterém manželé měli své první bydliště po uzavření manželství (článek 4 Haagské úmluvy z 14. března 1978 o rozhodném právu na režimy majetku pro majetkové poměry v manželstv, jejíž ustanovení byla transponována do lucemburského práva zákonem ze dne 17.března 1984).

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Budoucí manželé, i když mají společné občanství, mají možnost regulované a omezené volby práva, které se bude aplikovat na jejich majetkové poměry v manželství. Mohou si vybrat: právo státu, jehož je jeden z budoucích manželů v době volby občanem ; právo státu, ve kterém má jeden z budoucích manželů v době volby své obvyklé bydliště; právo prvního státu, ve kterém jeden z manželů bude mít své nové obvyklé bydliště po uzavření manželství (články 3 a 6 Haagské úmluvy).

Rozhodné právo lze určit výslovným vyjádřením, ve formě předepsané pro manželské smlouvy nebo může vzniknout nutnou implikací z ustanovení manželské smlouvy (články 11 a 13 Haagské úmluvy). Článek 1387 občanského zákoníku (Code civil – CC) stanoví, že určené právo nesmí být v rozporu s přijímanými morálními zásadami nebo s články 1388 a násl. občanského zákoníku.

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonným majetkovým režimem v manželství je společné jmění, také označované jako společný přebytek (článek CC). Tento režim rozlišuje mezi společným jměním a soukromým jměním každého z manželů.

Společné jmění zahrnuje zisky, tj. majetek plynoucí z profesních výdělků manželů, přírůstky a příjmy z vlastního soukromého majetku a majetek nabytý za platby každého z manželů v průběhu manželství (článek 1401 CC).

Soukromý majetek zahrnuje majetek, který manželé již vlastnili ke dni uzavření manželství, majetek nabytý jedním z manželů v průběhu manželství jako dědictví nebo dar (článek 1405 CC) a majetek osobní povahy nabytý v průběhu manželství, o kterém se předpokládá, že je soukromým majetkem jednoho z manželů (článek 1404 CC).

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Podle článku 1402 občanského zákoníku se jakýkoli majetek, movitý či nemovitý, považuje za společné jmění, ledaže by se prokázalo, že jde o soukromý majetek jednoho z manželů ve shodě s ustanoveními zákona.

Podle článku 1421-1, odstavce 4 občanského zákoníku se společné jmění, jehož individuální nabytí v průběhu manželství nemůže ani jeden z manželů prokázat, je považováno za majetek nabytý oběma manžely.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Neexistují ustanovení nařizující soupis majetku. Aby se však předešlo budoucím sporům, doporučuje se pořídit soupis ve formě notářského zápisu.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

Každý z manželů může spravovat, užívat a nakládat se svým soukromým majetkem (článek 1428 CC) v souladu s omezeními v článku 215 občanského zákoníku, který stanoví, že manželé nemohou samostatně disponovat právy k zajištění bydlení rodiny nebo k tam náležejícímu vybavení. Každý z manželů může samostatně spravovat svůj soukromý majetek, užívat jej a nakládat s ním (článek 1421 CC).

Manžel nemůže nakládat s majetkem nabytým oběma manžely během manželství bez souhlasu druhého manžela (článek 1421-1 CC).

Pokud jeden z manželů sám spravuje, užívá nebo nakládá s movitým majetkem, jehož je výlučným vlastníkem, předpokládá se, že je oprávněn provádět tento úkon samostatně, s přihlédnutím ke třetím stranám jednajícím v dobré víře. Toto ustanovení neplatí pro transakce provedené zdarma. Toto ustanovení se rovněž nepoužije na kusy vybavení dle článku 215, odstavec 2 občanského zákoníkunebo na hmotný movitý majetek, jež svou osobní povahou dává tušit, že jde o vlastnictví druhého manžela (článek 222 CC).

Každý z manželů nese odpovědnost za chyby vzniklé při správě majetku (článek 1421-1, odstavec 3 CC). Použije se právní režim občanské odpovědnosti. V případě podvodu nebo zneužití pravomocí lze požadovat zrušení transakce s položkou ze společného jmění, kterou provedl jeden z manželů. Žádost o zrušení může druhý manžel podat do dvou let ode dne, kdy se o tomto úkonu dozvěděl, ne však více než dva roky po rozdělení společného jmění (článek 1427 CC).

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Každý z manželů může individuálně uzavírat smlouvy týkající se péče o domácnost nebo výchovy dětí. Všechny dluhy, které z tohoto vzniknou jednomu z manželů, zavazují druhého manžela společně a nerozdílně. Společné a nerozdílné závazky nevznikají v případě výdajů, které jsou evidentně nepřiměřené s ohledem na životní styl domácnosti, užitečnost či neužitečnost transakce nebo dobrou a zlou víru třetí smluvní strany. Ani nevyplývají pro závazky plynoucí ze splátkových nákupů, pokud tyto smlouvy nebyly uzavřeny se souhlasem obou manželů (článek 220 CC).

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Každý z manželů nese odpovědnost za své osobní dluhy (článek 1410 CC).

Věřitelé mají u osobních dluhů právo iniciovat jednání o soukromém majetku manžela, kterému dluhy vznikly, a o majetku, který individuálně nabyl v průběhu manželství (články 1411 až 1413 CC).

U soukromých dluhů vzniklých jen jednomu z manželů mohou věřitelé zajistit celé společné jmění a soukromý majetek manžela, kterému dluhy vznikly. Obecně nemohou zajistit soukromý majetek manžela, kterému nevznikl dluh, ledaže by takový dluh vznikl osobně, společně a nerozdílně oběma manželům nebo pokud manžel, který dluhy nezpůsobil, vystupoval jako ručitel (články 1412 až 1414 CC).

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

Manželé nejsou povinni mít zákonný režim, ale mohou si vybrat manželskou smlouvu přizpůsobenou jejich osobní situaci.

Občanský zákoník definuje tři hlavní kategorie smluvního režimu:

• režim společného jmění,
• režim soukromého jmění,
• režim účasti na společném přebytku.

Všechny smluvní režimy jsou založeny na principu, že manželé si mohou volně zvolit majetkový režim v manželství. Tato svoboda volby má však určitá omezení, protože musí dodržovat následující principy.

Manželská smlouva nesmí odporovat přijímaným morálním zásadám (článek 1387 CC), ), porušovat ustanovení upravující rodičovskou autoritu, zákonnou správu a opatrovnictví (článek 1388 CC) nebo stanovit dohodu či odmítnutí, které by mohly změnit zákonnou posloupnost při dědění (článek 1389 CC). Musí být dodržena všechna ustanovení článků 212 až 226občanského zákoníkus výjimkou těch ustanovení, která předepisují použití majetkových režimů v manželství.

Společné režimy jsou pojednány v článku 1497 a násl. občanského zákoníku.. Manželé si mohou vybrat z určitého počtu majetkových režimů v manželství, přičemž nejznámější je princip univerzálního společného jmění popsaný v článku 1526 občanského zákoníku. V případě univerzálního společného jmění veškerý současný a budoucí majetek, movitý i nemovitý, tvoří součást společného majetku. Proto manželé nemají samostatný majetek, jedinou výjimkou je zděděný soukromý majetek jednoho z manželů. Veškeré dluhy manželů jsou společné a oba manželé za ně společně a nerozdílně ručí. Týká se to i dluhů, které jednomu z manželů vznikly před vstupem do manželství.

Režim soukromého jmění se řídí ustanoveními článků 1536 až 1541 občanského zákoníku.Manželé v tomto režimu obecně nemají žádný společný majetek. Veškerý majetek patří buď jednomu, nebo druhému manželovi. Každý z manželů spravuje, užívá a volně nakládá se svým soukromým majetkem a je zodpovědný za všechny dluhy, které vynaložil před uzavřením manželství nebo v jeho průběhu (článek 1536 CC). Jedinou výjimku představuje dluh vzniklý jednomu z manželů kvůli péči o domácnost nebo výchově dětí.

Režim účasti na společném přebytku se řídí články 1569 až 1581 občanského zákoníku. Každý z manželů spravuje, užívá a volně nakládá se svým soukromým majetkem. Tento režim funguje během manželství tak, jako by manželé uzavřeli sňatek v režimu soukromého jmění, ale v době jeho vypořádání funguje jako režim společného jmění (článek 1569 CC).

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

Všechny manželské smlouvy musí být uzavřeny před notářem (článek 1394 CC). Proto je nezbytné kontaktovat notáře, aby takovou smlouvu sepsal.

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

Manželskou smlouvu lze sepsat před uzavřením manželství nebo v jeho průběhu. Pokud se uzavírá před vstupem do manželství, smlouva bude účinná ke dni uzavření manželství (článek 1395 CC). Uzavírá-li se v průběhu manželství, bude mezi stranami účinná ke dni sepsání notářského zápisu (článek 1397, odstavec 2 CC).

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu? Pokud ano, za jakých podmínek?

Poté, co byl smluvní či zákonný majetkový režim v manželství účinný déle než dva roky, mohou manželé ve formě notářského zápisu a za podmínky, že dodrží určitá omezení, provádět jakékoliv změny, které považují za vhodné, nebo jej dokonce mohou celý změnit (článek 1397, odstavec 1 CC).

3.5 Může být smlouvě o manželském majetkovém režimu přiznán retroaktivní účinek podle vnitrostátního práva ve vaší zemi, pokud manželé tuto smlouvu uzavřeli během manželství?

Ne.

4.1. Existuje ve Vaší zemi jeden či více rejstříků manželských smluv? Kde?

Manželské smlouvy v Lucembursku jsou publikovány vkladem výpisu ze smlouvy do matriky u úřadu veřejného žalobce a vytvořením záznamu ve spisu (články 1018, 1026, 1126 a násl. nového občanského soudního řádu (NOSŘ)).

Existuje zvláštní režim pro manželské smlouvy, které umožňují přidělení, v případě přežití, veškerého majetku nebo jeho části zahrnující nemovitý majetek manžela nebo které omezují zákonné rozdělení společného jmění a které jsou evidovány v lucemburském katastru nemovitostí („Administration de l’Enregistrement et des Domaines“). Pokud je jeden z manželů živnostník nebo maloobchodník, výpis z manželské smlouvy se musí zapsat do lucemburského rejstříku živností a společností (článek 1020, odstavec 5 NOSŘ).

4.2. Jaké dokumenty se do rejstříku zapisují? Jaké informace se do rejstříku zapisují?

Rejstříky dále obsahují následující údaje: žádosti o oddělení majetku, notářské zápisy, volbu majetkového režimu v manželství a zejména všechny související dodatky (aniž je dotčena budoucí likvidace předchozího společného režimu, existuje-li takový).

4.3. Kdo a jak může do rejstříku nahlížet?

Kopie výpisů z matriky může být vydána komukoli, kdo o ně požádá. Byla-li do spisu vložena poznámka o vyškrtnutí, kopie výpisů z dané matriky mohou být vydány pouze s povolením státního veřejného žalobce (článek 1129 NOSŘ). Do výpisů z rejstříku živností a společností lze nahlédnout přímo na místě nebo je lze objednat online (www.rcsl.lu).

4.4. Jaké jsou právní důsledky zápisu do rejstříku (platnost, odporovatelnost)?

Právní účinky registrace se liší podle toho, zda se týkají samotných stran nebo třetích stran. Mezi stranami budou dodatky účinné ke dni sepsání notářského zápisu. Účinky dodatku pro třetí strany nastávají po uplynutí tří měsíců od zápisu do matriky, ledaže by manželé při uzavírání smlouvy s třetí stranou informovali tuto stranu o dodatcích (článek 1397, odstavec 2 CC). Dodatky jsou nicméně neplatné vůči věřitelům, jejichž práva byla nabyta před touto změnou (článek 1397, odstavec 3 CC).

4.5 Může být smlouva o manželském majetkovém režimu uzavřená v cizím státě podle cizího práva registrována ve vaší zemi? Pokud ano, za jakých podmínek nebo při splnění jakých formalit?

Ano. V takovém případě je zapotřebí „acte de dépôt“ i překlad.

5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

Společné jmění zaniká rozvodem (článek 1441 CC). Po rozvodu si každý z manželů vezme zpět svůj soukromý majetek, pokud stále existuje jako věcné plnění, nebo náhradní majetek za něj (článek 1467 CC).

Následně je vytvořen odškodňovací účet, na kterém se shromažďuje to, co se ze společného jmění dluží každému manželovi a co každý z manželů dluží do společného jmění (článek 1468 CC).

Následuje vypořádání (článek CC). Pokud strany nedojdou k mimosoudní dohodě, o vypořádání rozhodne soud.

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Pokud jednomu z manželů vznikne dluh samostatně, uvedený manžel může být žalován o celý dluh. Druhý manžel může být žalován pouze o polovinu dluhu, s výjimkou společné a nerozdílné odpovědnosti (článek 1482 a 1483 CC). Manžel nemůže být žalován za soukromé dluhy druhého manžela.

5.3. Má jeden z manželů nárok na vyrovnávací platbu?

Ne

Pokud zůstavitel zanechal děti a jejich potomky, jeho pozůstalý manžel má nárok na získání, není-li specifikováno jinak v poslední vůli nebo dle jeho volby, buď nejmenšího podílu přiděleného manželskému dítěti, pokud ovšem není menší než jedna čtvrtina majetku, nebo přírůstku nemovitého majetku obývaného manžely společně a k němu patřícího vybavení, pokud zůstavitel vlastnil majetek sám nebo společně s pozůstalým manželem (článek 767-1 CC).

Pokud zůstavitel nemá žádné děti a jejich potomky, jeho pozůstalý manžel má nárok na získání, není-li specifikováno jinak v poslední vůli, celého majetku s úplným vlastnictvím (článek 767-2 CC).

Složení majetku a dokonce jeho samotná existence může být ovlivněna existencí manželské smlouvy.

Ne.

Dne 1. listopadu 2004 vstoupil v účinnost Zzákon ze dne 9. července 2004 (Mém. P. 2019 et seqq., Parl. Doc. no. 4946) o právních účincích některých partnerství .

Partneři, kteří uzavřeli prohlášení o partnerství, si mohou určit majetkové dopady partnerství na základě písemné smlouvy uzavřené mezi nimi. Tuto smlouvu lze uzavřít či změnit kdykoli. Zmínka o smlouvě nebo dodatku je zaslána úřadu veřejného žalobce do tří pracovních dnů (článek 6 zákona z roku 2004).

Pokud však neexistuje smlouva, prohlášení o partnerství zakládá práva a závazky mezi partnery, které jsou v mnoha ohledech podobné jako u manželů. Výše uvedená ustanovení se týkají pouze partnerství deklarovaných podle článku 3 tohoto zákona (článek 1 zákona z roku 2004). Neexistují speciální ustanovení týkající se majetkového režimu neregistrovaných nemanželských svazků.

Zákon z roku 2004 byl nedávno novelizován zákonem ze dne 3. srpna 2010(Mém. P. 2190, Parl. Doc. no. 5904), jehož článek 4-1 uznává partnerství uzavřená v zahraničí a dovoluje jim požívat stejných výhod, jaké jsou uděleny lucemburským partnerstvím.

Obecně platí, že na mezinárodní úrovni se příslušnost soudu určuje podle stejných předpisů, které definují teritoriální příslušnost v národním právu. V závislosti na okolnostech se přihlíží k dalším faktorům, např. faktorům určujícím soudní příslušnost, místu pobytu (místu hlavního pobytu), národnost, místo, kde se nachází majetek apod.).

V Lucemburském velkovévodství se rozsudkem, kterým se rozvádí manželství nebo vyhlašuje soudní vypořádání majetku, také nařizuje likvidace a vypořádání společného jmění a k tomu se pověřuje notář.

Příslušnost v otázkách majetkových režimů v manželství je v zásadě nezávislá na umístění majetku. Lucemburské soudy ve výsledku rovněž nařizují aukční prodej majetku, který senachází v zahraničí.

Pokud pověřený notář není schopen strany usmířit, vypracuje zprávu uvádějící příslušné nároky stran a informuje soud.