1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Osobní a majetkové vztahy mezi manželi se řídí právem země, jíž jsou oba manželé státními příslušníky (§ 51 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém). Pokud manželé nemají stejnou státní příslušnost, použije se právo země, kde mají oba manželé domicil („domicilem“ se rozumí místo, kde osoba pobývá s úmyslem zde získat trvalé bydliště; § 25 občanského zákoníku). V případě, že manželé nemají domicil ve stejné zemi, použije se právo země, v níž mají oba manželé bydliště. Pokud manželé nemají bydliště ve stejné zemi, použije se právo té země, ke které mají manželé nejbližší vztah (§ 51 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém).

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Manželé se mohou rozhodnout upravit své majetkové vztahy a manželskou smlouvu tak, aby se řídila právem země kteréhokoli z manželů, nebo země, kde má kterýkoli z manželů domicil nebo bydliště. Rozhodné právo si mohou zvolit buď před vstupem do manželství, nebo v průběhu manželství (§ 52 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém). Pokud tak neučiní, řídí se manželská smlouva právem, které bylo rozhodné pro osobní a majetkové vztahy mezi manželi v okamžiku, kdy byla smlouva uzavřena (§ 52 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém).

Aby byla volba práva platná, musí mít formu stanovenou pro manželské smlouvy podle zvoleného práva nebo práva země, v níž se volba práva uskutečnila (§ 52 odst. 3 zákona o mezinárodním právu soukromém). Podle polského práva musí mít manželská smlouva podobu notářské listiny (§ 73 odst. 2 občanského zákoníku a § 47 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví).

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonnou úpravou manželských majetkových poměrů je společné jmění, které nabude účinku při uzavření manželství. Jeho součástí je majetek, který manželé získali jak jednotlivě, tak společně během trvání úpravy společného jmění. Majetek vyloučený ze společného jmění patří do osobního majetku každého z manželů (§ 31 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví).
Společné jmění zahrnuje zejména:

1. odměnu za práci a příjmy z jiných výdělečných činností;
2. příjmy ze společného jmění, jakož i z osobního majetku každého z manželů;
3. finanční příspěvky z otevřeného nebo zaměstnaneckého penzijního fondu (§ 31 odst. 2 zákona o rodině a opatrovnictví).

Pokud bylo vybavení domácnosti využívané oběma manžely získáno v rámci dědictví či darem, je také součástí společného jmění, nestanoví-li zůstavitel nebo dárce jinak (§ 34 zákona o rodině a opatrovnictví).

Osobní majetek každého z manželů zahrnuje mimo jiné:

1. majetek nabytý před účinností režimu společného jmění, majetek nabytý dědictvím nebo darem, nestanoví-li zůstavitel nebo dárce jinak, majetek, který slouží výhradně osobním potřebám jednoho z manželů, majetek získaný jako odměna za osobní výsledky jednoho z manželů a majetek pořízený výměnou za osobní majetek, nestanoví-li zvláštní ustanovení jinak;
2. vlastnická práva vyplývající ze společného vlastnictví majetku podléhající zvláštním předpisům (např. společné vlastnictví v občanskoprávním nebo obchodním partnerství);
3. nezcizitelná práva, na něž může mít nárok jen jedna osoba;
4. majetek získaný jako náhrada za zranění nebo zdravotní potíže nebo jako odškodné za utrpěnou újmu. Nepatří sem však dávky pro osoby se zdravotním postižením vyplácené v důsledku částečné nebo úplné ztráty pracovní schopnosti manžela či manželky nebo v důsledku zvýšených potřeb nebo zhoršených vyhlídek do budoucna;
5. nároky na odměnu ze zaměstnání nebo na příjem z jiné výdělečné činnosti;
6. autorská práva a práva s nimi související, práva duševního vlastnictví nebo jiná práva tvůrců (§ 33 zákona o rodině a opatrovnictví).

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

To, zda je konkrétní majetek považován za společný či osobní, závisí na tom, do které z výše uvedených kategorií spadá, přičemž je třeba zohlednit způsob, jakým byl získán (viz 2.1).

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Není to nutné. Vždy však existuje možnost pořídit soupis majetku pro účely dokazování.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Kterýkoli z manželů může osobně vlastnit a používat majetek, který je součástí společného jmění (§ 34 1 zákona o rodině a opatrovnictví). Během trvání zákonné úpravy společného jmění nesmí ani jeden z manželů požádat o jeho rozdělení. Kromě toho nesmí žádný z manželů nakládat ani se zavázat k nakládání s podílem společného jmění nebo jeho konkrétním aktivem, které by danému z manželů připadlo při zániku zákonné úpravy (§ 35 zákona o rodině a opatrovnictví). Manželé jsou povinni spolupracovat při správě svého společného jmění (§ 36 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví). Kterýkoli z manželů může spravovat majetek sám, vyloučeny jsou však níže uvedené činnosti (tj. činnosti, které vyžadují souhlas druhého z manželů). Manžel může vznést námitku proti správě společného jmění ze strany druhého z manželů s výjimkou úkonů týkajících se každodenních záležitostí, úkonů určených k uspokojení každodenních potřeb rodiny nebo úkonů prováděných v rámci výdělečné činnosti (§ 36 odst. 1 a 2 zákona o rodině a opatrovnictví).

Soud může na žádost jednoho z manželů ze závažného důvodu zbavit druhého manžela práva spravovat společné jmění samostatně. Soud může také rozhodnout, že pro úkony stanovené v § 37 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví bude namísto souhlasu manžela požadováno schválení soudem.

Souhlas druhého z manželů se vyžaduje pro tyto úkony:

1. jakýkoli právní úkon týkající se nakládání s nemovitým majetkem, jeho zatížení či jeho koupě nebo získání práva na trvalé užívání nebo jakýkoli jiný právní úkon týkající se používání a využívání nemovitého majetku;
2. jakýkoli právní úkon týkající se nakládání s věcným právem na budovu či prostory nebo jejich zatížení či koupě;
3. jakýkoli právní úkon týkající se nakládání se zemědělským hospodářstvím či podnikem nebo jejich zatížení, koupě nebo pronájmu;
4. dary poskytnuté ze společného jmění, s výjimkou tradičně přijímaných darů (§ 37 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví).

Jakákoliv smlouva uzavřená jedním z manželů bez požadovaného souhlasu druhého z manželů je neplatná, pokud ji druhý z manželů následně neschválí. Jednostranný právní úkon jednoho z manželů bez požadovaného souhlasu druhého z manželů je také neplatný (§ 37 odst. 2–4 zákona o rodině a opatrovnictví).

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Oba manželé jsou společně a nerozdílně odpovědní za dluhy, které jeden z nich vytvořil s cílem uspokojit každodenní potřeby rodiny (§ 30 zákona o rodině a opatrovnictví). Pokud jeden z manželů vytvoří dluh se souhlasem druhého z manželů, může věřitel požadovat, aby bylo k vyrovnání dluhu použito také společné jmění. Pokud jeden z manželů vytvoří dluh bez souhlasu druhého z manželů, pokud dluh nevznikne z právního úkonu, pokud dluh vznikl před nabytím účinnosti úpravy společného jmění manželů nebo pokud se dluh týká osobního majetku, může věřitel jen požadovat, aby byl dluh uhrazen z osobního majetku dlužníka nebo z určitých aktiv patřících do společného jmění (např. odměna za práci) (§ 41–42 zákona o rodině a opatrovnictví).

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

Prostřednictvím manželské smlouvy (sepsané ve formě notářského zápisu) mohou manželé rozšířit nebo omezit zákonnou úpravu společného jmění, zvolit si režim odděleného jmění nebo režim odděleného jmění se společnými zisky. Tato smlouva může být uzavřena buď před vstupem do manželství, nebo v průběhu manželství. Manželskou smlouvu lze změnit nebo ukončit. Pokud je v průběhu manželství ukončena, dle zákona zůstává v platnosti zákonná úprava společného jmění, pokud se manželé nerozhodnou jinak. Ve vztahu k třetím osobám může manžel či manželka odkazovat na manželskou smlouvu v případě, že její uzavření a obsah byly těmto osobám známy (§ 47 a 471 zákona o rodině a opatrovnictví).

Manželé nesmějí rozšířit vlastnictví na toto společné jmění:

1. majetek, který by mohl být v budoucnu nabyt v rámci dědictví či daru;
2. vlastnická práva vyplývající ze společného vlastnictví majetku podléhajícího zvláštním předpisům (např. společné vlastnictví v občanskoprávním nebo obchodním partnerství);
3. nezcizitelná práva, na něž může mít nárok jen jedna osoba;
4. náhrada za zranění nebo zdravotní potíže za předpokladu, že nejsou součástí společného jmění, nebo odškodné za utrpěnou újmu;
5. nevymahatelné nároky manželů na odměnu ze zaměstnání či příjem z jiných výdělečných činností (§ 49 zákona o rodině a opatrovnictví).

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

Manželská smlouva musí mít formu notářského zápisu, jinak je neplatná (§ 47 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví a § 73 odst. 2 občanského zákoníku).

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

Manželskou smlouvu lze uzavřít před vstupem do manželství a v takovém případě nabude účinnosti v okamžiku uzavření manželství. Lze ji uzavřít i v průběhu manželství a v takovém případě nabude účinnosti okamžitě.

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu? Pokud ano, za jakých podmínek?

Manželé mohou manželskou smlouvu kdykoli změnit, pokud jsou naplněny formální požadavky uvedené v rámci bodu 3.2. Polské právo nestanoví minimální interval mezi vyhotovením a změnou manželské smlouvy.

3.5 Může být smlouvě o manželském majetkovém režimu přiznán retroaktivní účinek podle vnitrostátního práva ve vaší zemi, pokud manželé tuto smlouvu uzavřeli během manželství?

Ne, podle polského práva nemají manželské smlouvy zpětnou účinnost (článek 47 polského zákona o rodině a opatrovnictví).

V Polsku neexistuje žádný zvláštní rejstřík manželských smluv.

V souladu se zákonem o národních soudních rejstřících je veden živnostenský rejstřík. Tento zákon umožňuje zaznamenávat údaje o úpravě majetkových poměrů manželů u fyzických osob zapsaných v rejstříku jako podnikatelé nebo společníci v obchodních sdruženích. Údaje v rejstříku jsou veřejné. Proto bude v tomto případě požadavek na oznámení smluvní straně o uzavření manželské smlouvy splněn tím, že se úprava majetkových poměrů uvede ve výše uvedeném rejstříku (viz bod 3.1).

4.5 Může být smlouva o manželském majetkovém režimu uzavřená v cizím státě podle cizího práva registrována ve vaší zemi? Pokud ano, za jakých podmínek nebo při splnění jakých formalit?

V Polsku neexistuje registr manželských smluv, ať už uzavřených v Polsku nebo v zahraničí. Účinnost manželské smlouvy uzavřené mimo Polsko závisí na polských ustanoveních o kolizi právních norem týkajících se příslušné právní transakce.

5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

Pokud dojde k zániku režimu společného jmění, řídí se společné jmění a jeho vypořádání ustanoveními o společně zděděném majetku resp. o jeho rozdělení (§ 46 zákona o rodině a opatrovnictví).

Společné jmění může být rozděleno v případě, že jeho režim v průběhu manželství zanikne, například v důsledku soudního rozhodnutí nebo dohody, nebo pokud dojde k zániku manželství (rozvodem nebo rozlukou). Rozvodové ani rozlukové řízení s vypořádáním společného jmění nesouvisí. Společné jmění se většinou rozděluje v samostatném řízení. Rozvod a rozluka jsou výsledkem soudního rozhodnutí. Vypořádání společného jmění manželů může provést soud nebo jej lze provést dohodou, která v případě, že je součástí společného jmění nemovitost, vyžaduje formu notářského zápisu (totéž platí pro ostatní zvláštní práva).

Podíly manželů na společném jmění jsou stejné, nestanoví-li manželská smlouva jinak. Soud může být požádán, aby určil výši nestejných podílů (§ 50 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví).

Každý z manželů by měl vrátit veškeré náklady a výdaje uskutečněné ze společného jmění ve prospěch svého osobního majetku s výjimkou nákladů a výdajů za majetek, které přinesly zisk. Kterýkoli z manželů může požadovat, aby byly uhrazeny náklady a výdaje, které vynaložil ze svého osobního majetku ve prospěch společného jmění. Žádný z manželů nemůže požadovat úhradu nákladů a výdajů vynaložených k uspokojení potřeb rodiny, pokud nevedly ke zvýšení hodnoty společného jmění v okamžiku, kdy úprava společného jmění zanikla. Úhrada se provádí při vypořádání společného jmění. Soud však může rozhodnout o dřívějším splacení výdajů v případě, že je to nezbytné pro blaho rodiny (§ 45 odst. 1 a 2 zákona o rodině a opatrovnictví).

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Manželé zůstávají i po rozvodu/ rozluce nadále odpovědní za stávající dluhy. Rozdělení společného jmění nezahrnuje dluhy. Každá dohoda mezi manželi o splacení dluhů nebude platná vůči věřitelům, pokud nebude věřitel souhlasit s převzetím dluhu jedním z manželů.

5.3. Má jeden z manželů nárok na vyrovnávací platbu?

V případě ukončení režimu odděleného jmění se společnými zisky může být zvýšení hodnoty majetku každého z manželů, k němuž došlo za trvání režimu, vyrovnáno formou platby nebo nepeněžním plněním (§ 514 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví). Žádost o takovéto vyrovnání se stanoví po deseti letech (§ 118 občanského zákoníku).

Manželé po sobě navzájem dědí, a to bez ohledu na platnou úpravu majetkových poměrů manželů. Například v případě režimu společného majetku si pozůstalý manžel zachová svůj díl ve výši jedné poloviny společného jmění a získá odpovídající díl na společném jmění zesnulého, na který měl nárok. V případě neexistence závěti jsou dle zákona prvními dědici pozůstalé děti a manžel a dědí rovným dílem. Díl pozůstalého manžela však nesmí být menší než jedna čtvrtina z celého majetku. Pokud zemřelý nezanechá žádné potomky, dědictví připadá pozůstalému manželovi a rodičům zesnulého. Pokud jeden z rodičů zesnulého zemřel před zahájením dědického řízení, zdědí část dědictví, na kterou měl zesnulý rodič nárok, sourozenci zesnulého manžela rovným dílem. Díl pozůstalého manžela na dědictví činí polovinu dědictví, pokud dědí spolu s rodiči zesnulého, jeho sourozenci a jejich potomky. V případě, že zesnulý nezanechá žádné potomky, rodiče, sourozence ani potomky sourozenců, celý majetek připadne pozůstalému manželovi (§ 931–933 občanského zákoníku).

Pozůstalý manžel a další příbuzní zesnulého, kteří žili s manželi až do dne úmrtí zesnulého, jsou oprávněni nadále stejným způsobem obývat obydlí a užívat jeho vybavení, a to po dobu až tří měsíců po zahájení dědického řízení (§ 923 odst. 1 občanského zákoníku).

Ne.

Registrované či neregistrované partnerství zákon nijak neupravuje.

V případech, o kterých se rozhoduje ve sporných řízeních, jsou polské soudy příslušné ve věcech manželských a ve věcech týkajících se majetkových vztahů manželů v případě, že má odpůrce svůj domicil či bydliště v Polsku, a pokud ne, pak v případě, že:

1. poslední společný domicil nebo poslední společné bydliště obou manželů bylo v Polsku a jeden z manželů má stále svůj domicil nebo bydliště v Polsku, nebo
2. ten z manželů, který je navrhovatelem, měl svůj domicil či bydliště v Polsku, a to nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před zahájením řízení, nebo
3. ten z manželů, který je navrhovatelem, je občanem Polska a měl svůj domicil či bydliště v Polsku, a to nejméně po dobu šesti měsíců bezprostředně před zahájením řízení, nebo
4. oba manželé jsou polskými občany.

Polské soudy mají výlučnou příslušnost, pokud jsou oba manželé polskými občany a oba mají domicil i bydliště v Polsku (§ 1103 občanského soudního řádu). V případech, o kterých se rozhoduje ve sporných řízeních, jsou polské soudy příslušné ve věcech manželských v případě, že jeden z manželů nebo jedna z osob, které hodlají uzavřít sňatek, je polským občanem nebo je cizincem s domicilem či bydlištěm v Polsku nebo má v úmyslu v Polsku uzavřít sňatek. Případy týkající se vypořádání společného jmění při jeho zániku také spadají do příslušnosti polských soudů v případě, že se společné jmění nebo jeho významná část nachází v Polsku (§ 1106 občanského soudního řádu).