1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Pokud si manželé nezvolí právo sami, na osobněprávní následky manželství se bude vztahovat právo, které bylo rozhodné v době uzavření manželství (§ 19 Internationales Privatrechts-Gesetz, IPRG). To odpovídá společnému, neexistuje-li pak poslednímu společnému osobnímu statutu (= státní příslušnost), a to za podmínky, že si jej jeden z manželů uchoval (§ 18 para 1 Z 1 IPRG). V ostatních případech se uplatňuje právo země, ve které oba manželé mají své bydliště, případně zákony země, ve které měli oba své poslední společné bydliště, a to za podmínky že toto nadále zůstává bydlištěm jednoho z nich (§ 18 para 1 Z 2 IPRG).

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Manželé mají právo si svobodně zvolit právo, kterým se budou řídit jejich majetkové záležitosti. Pokud tímto není porušen rakouský veřejný pořádek (§ 6 IPRG), manželé nejsou ve volbě práva omezeni – zvolené právo nemusí prokazatelně mít vztah k manželství. Volba práva musí být učiněn výslovně (§ 19 IPRG).

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonný manželský majetkový režim je režim odděleného jmění. Každý z manželů si uchová, co přinesl do manželství, a stává se výhradním vlastníkem věcí, které získá během manželství (§ 1237 Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch, ABGB). S ohledem na nakládání s jejich věcmi, v zásadě nejsou manželé ničím omezováni a nemusí ručit za dluhy druhého.

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Žádné takové právní předpoklady neexistují.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Neexistuje předpis, na jehož základě by bylo povinné pořídit soupis majetku.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

V zásadě mohou manželé během manželství volně nakládat se svým vlastním majetkem. Svá dispoziční práva k jistým věcem mohou omezit dohodou o zákazu převodu vlastnických práv a/nebo jejich zatížení ve prospěch druhého z manželů (§ 364c ABGB). Zápis takového zákazu v pozemkové knize je rovněž vymahatelný vůči třetím stranám, takže od dané chvíle může být s danou nemovitostí nakládáno pouze se souhlasem druhého z manželů.

Pokud manželé nabudou vlastnictví bytu v nájemním domě (družstvu vlastníků bytů) ve smyslu WEG (Wohnungseigentumsgesetz) společně, mohou tímto majetkem disponovat a užívat jej rovněž pouze společně (§ 13 para 4 WEG). Podíly na majetku v bytovém družstvu vlastníků mohou být omezeny, zatíženy či učiněny předmětem exekuce rovněž pouze společně. Převod vlastnického práva na podíl jedním z manželů rovněž musí být odsouhlasen druhým z manželů. (§ 13 para 3 WEG) Pokud bydliště slouží k uspokojení naléhavé potřeby bydlení alespoň jednoho z manželů, nesmí druhý z nich po dobu trvání manželství podat žádost o ukončení společného vlastnictví bytu v souladu s § 830 ABGB (§ 13 para 6 WEG).

Pokud má výlučné právo disponovat bydlištěm, které zajišťuje naléhavou potřebu ubytování druhého z manželů, jen jeden z manželů, je mu obecně zakázáno disponovat s bydlištěm na úkor druhého z manželů (§ 97 ABGB).

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

V rámci tzv. „de facto zastupování“ smí ten z manželů, který vede domácnost a nemá příjem či má pouze velmi nízký příjem, činit právní úkony pro běžný každodenní život, které se týkají domácnosti a nepřesahují určitý rámec odpovídající životnímu standardu manželů (§ 96 ABGB). V takovém případě se smluvním partnerem stává pouze zastupovaný manžel.

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

V zásadě je každý z manželů odpovědný pouze za dluhy, které sám osobně způsobil. Zastupování de facto, popsané v odst. 2.5, představuje výjimku z tohoto pravidla.

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

Manželé mají možnost zvolit si prostřednictvím manželské smlouvy jiný režim společného jmění, nežli je zákonný režim odděleného jmění. Ovšem ne všechny dohody o majetku se nazývají manželskými smlouvami – pouze pokud větší měrou nahrazují úpravu majetkových poměrů mezi manžely a směřují k celkové úpravě jejich vlastnických vztahů.

Jako náhradní formy majetkového režimu manželů se nabízí podle rakouského práva režim společného jmění a dědická smlouva. Nicméně manželé se na ně nemusí omezovat při své volbě režimů majetkových poměrů.

S ohledem na režim společného jmění manželů rozlišujeme dvě formy: právně neupravené společné jmění inter vivos a režim společného jmění pro případ smrti. Režim společného jmění inter vivos lze rozlišit jako obecné či omezené společné jmění. V prvním případě se celé přinesené a v budoucnu nabyté jmění manželů stává společným jměním, v druhém případě tvoří takové jmění jen určité položky uvedené ve smlouvě. Manželé se stávají spoluvlastníky společného jmění, jejich ideální podíl je určen dohodou – či v případě pochybností platí předpoklad, že jejich podíly jsou si rovné. Mezi manžely vzájemně platí omezení nakládání s majetkem s ohledem na výši jejich podílů na majetku, jakkoliv tyto nemohou být předmětem námitek vůči třetím stranám. Námitky vůči třetím stranám jsou platné pouze v případě zákazu zcizení či zatížení zapsaného v katastru nemovitostí dle ustanovení § 364c ABGB, či pokud je odkaz na omezení s dispozicí k majetku uveden při tomto zápisu.

V režimu společného jmění inter vivos se za závazky obou manželů ručí jak společným jměním, tak osobním majetkem každého z manželů, který není součástí společného jmění. Pokud se k plnění závazku zaváže jeden z manželů sám či se týkají jen jeho osobně (např. závazek k náhradě způsobené škody), podle obecného režimu společného jmění ručí veškerým společným majetkem stejně jako svým osobním majetkem. V případě režimu zúženého společného jmění druhý z manželů nemusí za takové závazky odpovídat svým podílem na společném jmění manželů. V režimu společného jmění pro případ smrti zůstává jmění rozdělené do smrti jednoho z manželů, každý z nich může volně nakládat se svým majetkem. Pokud jeden z manželů zemře, sloučí se jmění obou do společného jmění, které po odečtení závazků bude rozděleno na dvě poloviny. Pozůstalý manžel obdrží jednu polovinu, zatímco druhá polovina náleží do pozůstalosti zesnulého manžela (§ 1234 ABGB).

Na základě dědické smlouvy jeden z manželů ustanoví druhého manžela dědicem nebo se oba manželé ustanoví navzájem jeden druhému dědicem (§ 1249 ABGB). Nicméně, předmětem takové smlouvy mohou být jen tři čtvrtiny jmění (§ 1253 ABGB).

Kromě těchto smluv existují také dohody pro případ rozvodu, které předem stanovují rozdělení manželského jmění určeného k dennímu užívání, dále rozdělení společných úspor a/nebo obydlí manželů pro případ rozvodu . Princip rozdělení majetku během manželství zůstává nedotčen těmito smlouvami. Soudce se může od těchto platně uzavřených dohod pro případ rozvodu odchýlit pouze v případě nespravedlivého znevýhodnění jednoho z manželů, a pokud by bylo nerozumné uvalit na něho takové ustanovení o rozdělení (§ 97 para 2 Ehegesetz, EheG).

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

Manželské smlouvy a dohody pro případ rozvodu týkající se rozdělení manželských úspor a manželské domácnosti (domova) musí být uzavřeny formou notářské listiny (§ 97 para 1 EheG). V těchto případech tedy musí být smlouva sepsána notářem. Naproti tomu dohody pro případ rozvodu o rozdělení majetku manželů s ohledem na předměty denní potřeby vyžaduje pouze písemnou formu (§ 97 para 1 EheG)

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

Manželské smlouvy a dohody pro případ rozvodu mohou být uzavřeny kdykoli během manželství. Manželské smlouvy uzavřené před uzavřením manželství jsou platné pouze za podmínky, že manželství bylo později uzavřeno. V souladu s jejich účelem manželské smlouvy a dohody pro případ rozvodu vstupují v platnost buď okamžitě (např. smlouva o společném vlastnictví inter vivos), anebo až po úmrtí jednoho z manželů (společné vlastnictví v případě úmrtí) či rozvodu (dohody pro případ rozvodu).

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu?

Pokud ano, za jakých podmínek? Manželé mohou rovněž upravit stávající smlouvu, pokud dodrží formální požadavky.

4.1. Existuje ve Vaší zemi jeden či více rejstříků manželských smluv? Kde?

V Rakousku neexistuje speciální rejstřík pro manželské a jiné smlouvy mezi manžely; stejně jako neexistuje povinnost je registrovat. Manželé podnikatelů mohou požadovat, aby byla jejich manželská smlouva zaregistrována v Obchodním rejstříku, aby bylo možné uplatnit jejich práva vůči věřitelům společnosti (§ 36 Unternehmensgesetzbuch, UGB).

5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

V případě neexistence smlouvy, která by upravovala opak, je princip odděleného jmění platný až do rozvodu (o dohodě pro případ rozvodu, která nabývá platnosti ke dni rozvodu, viz výše odst. 3.1.). Manželé mohou rozdělit svůj společný majetek určený pro denní potřebu a manželské úspory pomocí smlouvy či podáním žádosti – do jednoho roku od finalizace rozvodu – o rozhodnutí soudu (§§ 85, 95 EheG).

Společný majetek určený pro denní potřebu a manželské úspory jsou předmětem vypořádání (§ 81 Abs 1 EheG). „Společný majetek určený pro denní potřebu“ představují fyzické věci, které sloužily potřebám obou manželů během manželského soužití (§ 81 para 2 EheG). Zahrnuje i manželskou domácnost (domov) a její vybavení. Součástí společného majetku určeného pro denní potřebu mohou být také práva (např. právo in rem k nemovitosti) (§ 86 para 1 EheG). „Manželské úspory“ jsou úspory či jmění, které manželé nabyli během manželského soužití a které jsou obvykle zamýšleny pro realizaci (§ 81 para 3 EheG).

Vypořádání nepodléhají věci, které jeden z manželů přinesl do manželství, dále věci získané z důvodu smrti či jako dary od třetích stran, věci sloužící osobním potřebám pouze jednoho z manželů či nutných k výkonu jeho práce, jakož i věci náležející společnosti či podíly společnosti, pokud se nejedná o prosté investice (§ 82 EheG). Manželská domácnost a její vybavení – i když je do manželství přinesl jeden z manželů, případně je zdědil či obdržel darem – budou předmětem vypořádání, pokud se na tom oba manželé dohodnou, pokud je druhý z nich závislý na jejich dalším užívání pro zajištění svých základních životních potřeb či pokud je společné dítě nutně potřebuje nadále užívat (§ 82 para 2 EheG). Zahrnutí manželské domácnosti do vypořádání v souladu s § 82, odst. 2, může být vyloučeno prostřednictvím dohody mezi manžely (§ 87 para 1 EheG).

Majetek, který je předmětem vypořádání, se dělí spravedlivě. Při dělení se bere v potaz kvalita i rozsah přispění každého z manželů k nabytí majetku i blaho dětí (§ 83 para 1 EheG).0

Pokud manželé uzavřeli manželskou smlouvu a věci spadající do společného jmění nejsou předmětem vypořádání v souladu s §§ 81 a násl. EheG, osud manželské smlouvy při absenci jiné dohody záleží na míře zavinění rozvodu ze strany manželů. Pokud je míra zavinění u obou manželů stejná, každý z nich získá zpět majetek, který do manželství přinesl. V případě, že zavinění je u jednoho z nich vyšší, může si druhý z nich zvolit, zda bude manželská smlouva anulována či zda má dojít k rozdělení 50-50 jako v případě úmrtí jednoho z manželů (§ 1266 ABGB). Práva vyplývající z dědické smlouvy zůstávají nedotčena ve prospěch toho z manželů, který je bez viny (§ 1266 ABGB).

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Dluhy úzce spjaté se společným majetkem manželů určeným pro denní potřebu či s manželskými úsporami, případně spojené s výlohami manželského soužití budou při vypořádání zohledněny (§ 81 para 1 EheG) (§ 83 para 1 EheG). Pokud v této věci mezi manžely neexistuje žádná dohoda, soud může rozhodnout, který z manželů v interním vztahu je povinen dluhy zaplatit (§ 92 EheG).

5.3. Má jeden z manželů nárok na vyrovnávací platbu?

Vypořádání se především provádí přidělováním věcí. Pouze pokud není možné tímto způsobem dosáhnout spravedlivého vypořádání, může soud nařídit vyrovnávací platbu pro znevýhodněného manžela

Pokud je právní úprava odděleného jmění aplikovatelná již během manželství, platí i po úmrtí jednoho z manželů. Pozůstalý manžel má předem nárok na zákonný díl majetku a rovněž na zákonný odkaz, který zahrnuje vybavení domácnosti a právo nadále žít v manželské domácnosti (§ 758 ABGB).

Pokud se manželé dohodli na společném vlastnictví inter vivos, nejprve se od společného majetku odečtou dluhy a zbytek se potom rozdělí podle dohodnutých podílů, v případě nejasností napolovic. Pozůstalý manžel obdrží jednu polovinu, zatímco druhá polovina náleží do pozůstalosti zesnulého manžela.

Důsledky úmrtí manžela v případě společného jmění v případě úmrtí jsou popsány v odst. 3.1.

Ne.

Registrované partnerství je upraveno v zákoně Eingetragene Partnerschaft-Gesetz (EPG) a vztahuje se pouze na homosexuální páry. Podle § 27c IPRG si mohou registrovaní partneři v zahraničním kontextu svobodně zvolit použitelné právo. Jinak se uplatňuje právo země, ve které bylo partnerství registrováno. Ustanovení rakouského zákona o jmění manželů platí rovněž pro registrovaná partnerství (§ 1217 para 2 ABGB). Společné vlastnictví bytové jednotky v družstvu vlastníků dle § 13 WEG a zákaz převodu vlastnictví či zatížení dle § 364c ABGB v tomto případě rovněž platí. Vypořádání majetku určeného pro denní potřebu partnerů, jakož i jejich úspor se provádí v souladu s §§ 24-41 EPG, které jsou vypracovány v návaznosti na §§ 81-98 EheG.

Pro nemanželské neregistrované soužití neexistují žádné zákony o majetku, soudy odmítly analogické uplatnění §§ 81 a násl. EheG na vypořádání majetku po ukončení manželství. Zde se uplatňují obecná ustanovení závazkového a majetkového práva.

Vypořádání majetku po rozvodu v souladu s §§ 81 a násl. EheG a §§ 24 a násl. EPG patří mezi nepopiratelné manželské záležitosti. Rakouské soudy mají mezinárodní jurisdikci pro obdobná řízení, je-li jeden z manželů/ partnerů rakouské národnosti, případně má-li v zemi trvalé bydliště (§ 114a para 4 Jurisdiktionsnorm, JN). Věcná a místní příslušnost je dána okresnímu soudu (§ 104a JN) v okresu, kde měli manželé/ partneři své poslední společné bydliště, případně okresnímu soudu v místě bydliště žalované strany (§§ 114a para 1 spolu s 76 para 1 JN). Pokud je již rozvodové řízení vedeno u soudu a dosud nebylo ukončeno jednání první instance, je tento soud příslušný i pro vypořádání jmění manželů (§§ 114a para 3 spolu s 76 para 1 JN).