1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

• V režimu oddělení majetku/ účasti na nabývání bude každý z manželů odpovědný za správu a nakládání s vlastním majetkem. Jeden z manželů však může druhému manželovi udělit plnou moc ke správě jeho soukromého majetku, bez povinnosti skládat účty nebo předat výnos získaný ze správy tohoto majetku, pokud nebyly sjednány opačné podmínky. Tento výnos je považován za součást závazku přispět k naplňování potřeb rodiny (čl. 1399 HOZ).
• Otázka, kdo bude spravovat společný majetek a kdo bude mít právo s ním nakládat, je v režimu společného jmění předmětem dohody mezi manžely, stejně jako otázka, zda by mělo existovat právo souhlasu v případě dohody o tom, že s majetkem bude nakládat jeden z manželů.

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

• V režimu oddělení majetku/ účasti na nabývání je za dluhy vzniklé za trvání manželství odpovědný pouze ten z manželů, který je způsobil. Věřitelé mohou své nároky uspokojit pouze z osobního majetku dlužícího manžela.
• V režimu společného jmění odpovědnost za dluhy vzniklé během manželství, které se vztahují ke správě společného majetku a potřebám rodiny, leží na dlužícím manželovi a věřitelé mohou své nároky uspokojit z jeho osobního majetku jakož i ze společného majetku manželů (a pokud tento majetek není dostatečný, z osobního majetku nedlužícího manžela, až do poloviny jejich nároku, čl. 1410 HOZ). V případě osobních dluhů a dluhů nevztahujících se k oprávnění dlužícího manžela ke správě společného majetku mohou věřitelé uspokojit své nároky z osobního majetku dlužícího manžela a pouze tehdy, není-li tento majetek dostatečný, mohou své nároky uspokojit ze společného majetku a jen do poloviny jeho hodnoty (čl. 1408-1409 HOZ).

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu? Pokud ano, za jakých podmínek?

4.1. Existuje ve Vaší zemi jeden či více rejstříků manželských smluv? Kde?

4.2. Jaké dokumenty se do rejstříku zapisují? Jaké informace se do rejstříku zapisují?

4.3. Kdo a jak může do rejstříku nahlížet?

4.4. Jaké jsou právní důsledky zápisu do rejstříku (platnost, odporovatelnost)?

• Pokud se použije režim oddělení majetku/ účasti na nabývání a manželství zanikne, každý z manželů je oprávněn účastnit se na navýšení majetku druhého manžela, který byl nabyt od uzavření manželství, pokud tento manžel přispěl k jeho navýšení. Příspěvek se počítá do výše jedné třetiny navýšení, není-li stanoveno jinak. To samé platí v případě rozluky manželů po dobu delší než tři roky. To, co manžel získal darem, dědictvím nebo odkazem, není považováno za součást navýšení jeho majetku (čl. 1400 HOZ).
• Byl-li zvolen režim společného jmění, výsledkem rozvodu je zánik majetkového režimu, a existuje-li společný majetek, pak vypořádání společného jmění. Nestanoví-li dohoda jinak, vypořádání společného jmění bude upraveno v souladu s ustanoveními o zániku společných práv a vypořádání společného majetku v souladu s článkem 795 a násl. HOZ a ustanoveními řeckého občanského soudního řáduo dělení majetku ve společném vlastnictví. Společné jmění je děleno buď na základě smlouvy, nebo soudně v případě sporu (čl. 1414, 798-799 HOZ). Každý z manželů má právo na jednu polovinu společného jmění. Tento nárok na vypořádání nelze stanovit.

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

• V režimu oddělení majetku/ účasti na nabývání zůstává dlužící manžel odpovědný za existující dluhy i po rozvodu. Tento manžel zodpovídá za tyto dluhy svým osobním majetkem.
• V režimu společného jmění zůstává dlužící manžel odpovědný za existující dluhy i po rozvodu. Nicméně, v případě dluhů, jež způsobil dlužící manžel během manželství a které souvisí se správou společného jmění a rodinných potřeb, nejsou práva věřitelů in rem týkající se společného jmění manželů nijak ovlivěna dělením společného majetku, které následuje po zániku režimu společného jmění (čl. 803 HOZ).

5.3. Má jeden z manželů nárok na vyrovnávací platbu?

• V režimu oddělení majetku/ účasti na nabývání pozůstalý manžel dědí alespoň část majetku zůstavitele na základě ustanovení poslední vůle nebo na základě dědění ze zákona. V případě dědění ze zákona manžel obdrží jednu čtvrtinu majetku v případě, že zůstavitel po sobě zanechal děti. Pokud žádné děti nezanechal, jeho pozůstalý manžel zdědí jednu polovinu majetku spolu se sourozenci zůstavitele nebo jejich dětmi a rodiči zůstavitele, v případě jejich absence s prarodiči, strýci a prvními bratranci/sestřenicemi. Pokud neexistuje žádný pokrevný příbuzný zůstavitele, pozůstalý manžel zdědí celý majetek (čl. 1820-1821 HOZ). Bez ohledu na to, co zůstavitel stanovil ve své poslední vůli, pozůstalý manžel má nárok na svůj právní podíl na majetku, jehož výše se rovná polovině dědického dílu, která mu ze zákona přísluší.
• V případě smrti jednoho z manželů v režimu společného jmění tento režim zanikne a pozůstalý manžel obdrží svůj podíl na společném jmění. Kromě toho zdědí část podílu zemřelého manžela na společném jmění a část jeho osobního majetku v souladu s ustanovením poslední vůle nebo na základě zákona, a to výše uvedeným způsobem. Aby pozůstalý manžel mohl dědit v souladu s výše uvedeným, zemřelý manžel nesměl před svou smrtí podat žádost o rozvod (čl. 1822 HOZ).

1. Pokud partneři do volné partnerské smlouvy nezahrnou žádné speciální ustanovení, po dobu účinnosti této smlouvy budou podléhat režimu oddělení majetku jak v případě majetuk získaného před uzavřením smlouvy, tak v případě majetku získaného v budoucnosti během doby účinnosti této smlouvy nebo
2. partneři si mohou dohodnout ve volné partnerské smlouvě, že jakýkoli majetek získaný v budoucnosti za dobu účinnosti této smlouvy bude patřit oběma stejně nebo
3. partneři si mohou ve smlouvě určit, že pokud bude smlouva ukončena, každá strana má nárok vůči druhé straně na majetek získaný za dobu účinnosti této smlouvy, jestliže přispěli k jejich nabytí. Tento nárok nemůže vzniknout dědicům oprávněné osoby ani jim nemůže být připsán či jimi zděděn, ale lze jej vznést proti dědicům dlužníka. Tento nárok lze vznést ve lhůtě dvou let po ukončení smlouvy.

• Zanikne-li volná partnerská smlouva smrtí jednoho z partnerů, pozůstalému partnerovi vzniknedědické právo ze zákona rovnající se jedné šestině majetku, zanechal-li zůstavitel děti, až jedné třetině, zanechal-li dědice z jiných skupin, nebo celému majetku, neexistují-li žádní příbuzní pozůstalého, které lze uvést jako dědice ze zákona.
• Bez ohledu na to, co zůstavitel stanovil ve své poslední vůli, pozůstalý partner má nárok na svůj právní podíl na majetku, jehož výše se bude rovnat polovině odpovídajícího zákonnéhodílu.
• Neexistují ustanovení upravující majetková práva v neregistrovaném partnerství.