Páry ve Francii

Páry ve Francii

Páry ve Francii

1. Které právo je rozhodující?

1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Manželství uzavřená před 1. zářím 1992 se řídí obecným právem, zatímco manželství uzavřená po tomto datu do 28. ledna 2019 se řídí Haagskou úmluvou ze dne 14. března 1978 o právu použitelném pro úpravu majetkových poměrů v manželství.

Právo použitelné na majetkové poměry v manželství uzavřeném před 1. zářím 1992 se v zásadě určuje podle místa prvního bydliště manželů. Takto určené právo tedy upravuje veškeré majetkové vztahy mezi manželi, a to bez ohledu na to, kde se nachází jejich majetek. Tento hraniční ukazatel je stálý: právo prvního bydliště manželů platí po dobu trvání manželství, a to i v případě, že se manželé přestěhují se do jiného státu.

Pro manželství uzavřená po 1. září 1992 se na majetkové poměry mezi manželi použije Haagská úmluva ze dne 14. března 1978, a to s výjimkou primárního režimu, který nadále upravují francouzské předpisy platné na základě závazných ustanovení (§ 212-226 OZ). V případě, že si manželé před uzavřením manželství rozhodné právo nezvolili, bude jím v zásadě právo země, kde mají první obvyklé bydliště. Na rozdíl od obecného práva Haagská úmluva stanoví tři případy, kdy se rozhodné právo automaticky změní (§ 7 odst. 2): pokud manželé mají své bydliště ve státě své společné státní příslušnosti; pokud mají v daném státě bydliště více než 10 let; pokud stanoví své obvyklé bydliště ve stejném státě – platí pro manžele, kteří si po sňatku nezvolili své obvyklé bydliště na území téhož státu (a jejichž úprava majetkových poměrů se následně řídila právem státu, jehož byli oba manželé společnými státními příslušníky). Tato automatická změna bude mít vliv pouze na budoucí majetkové vztahy manželů (nicméně § 8umožňuje manželům, aby převedli do působnosti nového práva všechen svůj majetek, a to za předpokladu, že tato volba nezpůsobí újmu na právech třetím stranám).

V návaznosti na Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 platí od 29. ledna 2019 nové předpisy pro určování rozhodného práva pro všechna manželství uzavřená od 29. ledna 2019 a pro manželství uzavřená před datem jeho vstupu v platnost, jestliže si manželé zvolili rozhodné právo pro úpravu svých majetkových poměrů.

V článku 26 je stanoveno pořadí priority rozhodujících faktorů pro stanovení rozhodného práva pro případy, kdy nebylo rozhodné právo zvoleno, a to následovně.
  • První společné obvyklé bydliště manželů po uzavření manželství.
  • Pokud toto nelze použít, pak společná státní příslušnost manželů k okamžiku uzavření manželství. Toto kritérium nelze použít v případě, že manželé mají více společných státních příslušností.
  • Pokud toto nelze použít, pak právo státu, se kterým mají oba manželé nejtěsnější vazby v okamžiku uzavření manželství.

Za předpokladu, že to některý z manželů požaduje, může příslušný soudní orgán výjimečně rozhodnout, že se uplatní právo jiného státu než toho, ve kterém se nachází první společné obvyklé bydliště manželů po uzavření manželství (čl. 22.3).

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Manželé si mohou určit právo, které se použije pro režim jejich společného jmění. U manželských smluv vypracovaných před vstupem v účinnost Haagské úmluvy ze dne 14. března 1978 (1. září 1992) si manželé mohli zvolit jakékoli rozhodné právo. Od nabytí platnosti Haagské úmluvy do 28. ledna 2019 je tato volba omezena na jedno ze tří práv uvedených v &čl. 3: právo státu, jehož státním příslušníkem je v okamžiku volby některý z manželů, právo státu, ve kterém má v okamžiku volby některý z manželů obvyklé bydliště nebo právo prvního státu, ve kterém měl některý z manželů nové obvyklé bydliště po uzavření manželství. Haagská úmluva rovněž umožňuje manželům převést všechny nebo některé nemovitosti do působnosti práva místa, kde se nacházejí (§ 3 odst. 2). Haagská úmluva vyžaduje, aby bylo rozhodné právo výslovně stanoveno nebo aby jasně vyplývalo z ustanovení manželské smlouvy (§ 11).

Manželé mohou změnit právo rozhodné pro jejich majetkové poměry i během manželství. V tomto případě Haagská úmluva platí i pro manžele, kteří uzavřeli sňatek před jejím vstupem v účinnost, a to za předpokladu, že tato volba byla učiněna poté, co vstoupila v platnost Úmluva (§ 21). Zde je výběr omezen na jedno ze dvou práv uvedených v § 6: právo jakéhokoli státu, jehož je jeden z manželů státním příslušníkem ke dni volby práva, nebo právo státu, ve kterém má ke dni určení práva jeden z manželů své obvyklé bydliště. Haagská úmluva umožňuje manželům, aby převedli všechny nebo některé nemovitosti do působnosti práva místa, kde se nacházejí (§ 6 odst. 2). Nový zákon platí zpětně ke dni uzavření manželství a podléhá právům třetích stran, nicméně manželé mohou rozhodnout o změně příslušného práva, přičemž úprava majetkových poměrů může platit pouze do budoucna: v takovém případě by jim mělo být doporučeno zrušit předchozí režim společného jmění. Zákon 97-987 ze dne 28. října 1997 novelizoval občanský zákoník tak, aby se přizpůsobil ustanovením Haagské úmluvy a upravil zveřejňování změny úpravy majetkových poměrů použitím cizího práva.

Nařízení Rady (EU) 2016/1103 uvádí možnost výběru práva některé ze zemí, jejímž občanem je alespoň jeden z manželů nebo v níž má některý z manželů obvyklé bydliště k okamžiku volby práva jako rozhodného práva pro úpravu majetkových poměrů v manželství (čl . 22). Tuto volbu lze účinně provést až od 29. ledna 2019, a to v rámci manželské smlouvy nebo smlouvy o volbě rozhodného práva v souladu s formálními požadavky uvedenými v článku 23.

Volba rozhodného práva pro úpravu majetkových poměrů v manželství bude účinná pouze do budoucna, nebude-li mezi manželi dohodnuto jinak, a aniž by byla dotčena práva třetích stran.