1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?

Osobní a majetkové vztahy manželů upravuje právo státu, jehož jsou oba manželé občany. Pokud jsou občany různých zemí, použije se právo země trvalého bydliště. Pokud nejsou občany téže země a nemají trvalé bydliště ve stejné zemi, použije se právo země, v níž měli poslední společné bydliště. Pokud nelze rozhodné právo podle těchto pravidel určit, použije se právo země, k níž mají manželé nejbližší vztah (čl. 38 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním).

Stejně tak se majetkové vztahy mezi partnery žijícími v nesezdaném soužití řídí právem země jejich společného občanství. Pokud jsou občany různých zemí, použije se právo země jejich společného bydliště.

Pokud manželský pár uzavřel smlouvu o svém majetku, bude rozhodným právem právo, které se na jejich majetkové vztahy vztahovalo v době uzavření smlouvy.

Dvoustranné úmluvy o mezinárodní právní pomoci, které obsahují kolizní normy pro majetkové vztahy manželů, byly uzavřeny s Českou republikou, Francií, Maďarskem, Mongolskem, Polskem, Rumunskem(viz http://www.mp.gov.si/).

1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?

Pokud právo původně rozhodné pro majetkové vztahy manželů umožňuje volbu práva, podle něhož se budou uplatňovat jejich majetkové vztahy, mohou si manželé toto právo zvolit (čl. 39 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním). Zvolené právo však nelze použít, pokud by byl účinek jeho použití v rozporu s veřejným pořádkem Republiky Slovinsko (čl. 6 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním). Slovinské právo samo nestanoví volbu rozhodného práva.

2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví? Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonnou úpravou majetkových poměrů v manželství je společné jmění na základě společného vlastnictví majetku. To je spojeno s výlučným vlastnictvím soukromého majetku, který jeden z manželů vlastnil před uzavřením manželství nebo který získal bezúplatně v průběhu manželství (např. dar nebo dědictví) či ze soukromého majetku (např. úroky a výnosy).

V souladu s článkem 67 slovinského Zákona o rodině sestává společné jmění z veškerého majetku, který je v průběhu manželství a společného života manželů získán prací nebo odvozením od společného jmění bez ohledu na to, který z manželů má k němu vlastnické právo. Společné jmění manželů je rovněž vlastnictvím nabytým na základě a prostřednictvím společného jmění a/nebo jeho odvozením. Pokud má dojít k rozdělení majetku, pak se v případě, že žádný z manželů neprokáže nárok na větší podíl, předpokládá rovnost podílů. V takových sporech soud posuzuje nejen příjem každého z manželů, ale i jiné okolnosti, jako jejich příspěvek na domácnost, péči o děti a udržování společného jmění.

Oddělené jmění je takový majetek, který jeden z manželů vlastnil před uzavřením manželství nebo který získal bezúplatně v průběhu manželství (oddíl 1, čl. 77 slovinského zákona o rodině). Nehledě na původ nebo druh nabytí se oddělené jmění manželů vztahuje k předmětům nízké hodnoty, sloužícím výhradně pro osobní použití manžela/manželky (oddíl 2, čl. 77 slovinského zákona o rodinných vztazích).

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Předpokládá se, že všechny osobní příjmy (včetně příjmů ze starobního důchodu), jakýkoli výdělek ze zaměstnání manžela či manželky nebo zisk ze společného jmění jsou součástí společného jmění. Každý z manželu si může činit nárok na osobní vlastnictví majetku pouze v případě, že dokáže, že pocházejí z doby před uzavřením manželství nebo že nejsou odvozeny od společného jmění.

Pro manžele, kteří si neupravili obsah režimu společného jmění smluvně s ohledem na uspořádání majetku a právní vztahy, platí zákonná úprava majetkových poměrů (tj. režim společného jmění manželů a režim odděleného jmění každého z manželů). Došlo-li k takové smluvní úpravě, platí pro manžele smluvní režim společného jmění.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Slovinské právo nevyžaduje pořízení soupisu majetku.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

Pokud se manželé nedohodnou na tom, že pouze jeden z nich bude mít právo spravovat společné jmění a nakládat s běžným majetkem ve prospěch obou manželů, spravují a používají společné jmění spolu a konsensuálně. Druhý z manželů je oprávněn kdykoliv od této dohody odstoupit. Pokud jeden z manželů nakládá se společným majetkem bez požadovaného souhlasu druhého z manželů, může druhý z manželů tento právní úkon napadnout, pokud třetí strana úkonu věděla nebo měla vědět, že dotčený majetek byl součástí společného jmění. V opačném případě je ten z manželů, který utrpěl újmu, pouze oprávněn žádat od druhého z manželů náhradu škody. Manželé nesmí samostatně nakládat se svým neurčeným podílem na společném majetku, ale mohou libovolně uplatnit své právo na vlastnictví svého osobního majetku.

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Právní úkony týkající se společného jmění a každodenních potřeb rodiny, které byly uzavřeny pouze jedním z manželů, vytvářejí společné závazky a jsou závazné pro oba manžely. Manželé jsou společně a nerozdílně odpovědní za společné závazky.

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Oba manželé jsou společně a nerozdílně odpovědní za závazky vzniklé během manželství, které se vztahují ke společnému jmění a výdajům souvisejícím s manželstvím. K uspokojení pohledávek věřitelů lze použít společné jmění, a pokud nedostačuje, osobní majetek manželů. Pokud příspěvek jednoho z manželů k uhrazení společných dluhů přesáhne jeho podíl na těchto dluzích, může od druhého z manželů žádat náhradu. Pokud chtějí věřitelé vymáhat dluh, za něž je zodpovědný jen jeden z manželů, ze společného majetku, musí nejprve požádat soud, aby určil podíl manžela–dlužníka na společném majetku. Poté mohou vymáhat dluh z podílu, který byl manželovi–dlužníkovi přidělen.

Má-li dojít k prodeji podílu vlastněného jedním z manželů v režimu společného jmění v rámci insolvenčního řízení, druhý z manželů má přednostní právo na odkup daného podílu za cenu stanovenou dle Zákona upravujícího insolvenční řízení a bezpečnost. Dojde-li k tzv. osobnímu bankrotu jednoho z manželů, na žádost konkursního správce příslušný soud ověří práva na vyloučení a určí, že podíl dotyčného manžela dosahuje jedné poloviny společného jmění vyjma situace, kdy druhý z manželů podá žádost o vyloučení. Jestliže dle odhadu konkursního správce podíl dlužníka v úpadku přesahuje jednu polovinu společného jmění, konkursní správce jako jeho zákonný zástupce musí dlužníka v úpadku požádat o stanovení podílu. V průběhu konkursního řízení je druhý z manželů oprávněn podat žádost o vyloučení a dokázat, že jeho podíl na společném jmění je vyšší. Není-li druhým z manželů taková žádost podána, má se za to, že tento manžel své právo na vyloučení z podílu na společném jmění, který se rovná jedné polovině, uplatnil.

3.1. Která ustanovení mohou být upravena smlouvou a která nikoli? Jakou úpravu majetkových režimů lze zvolit?

Nový slovinský Zákon o rodině upravuje institut smluvní úpravy majetkových a právních vztahů. Smlouva o úpravě majetkových a právních vztahů je smlouvou, v níž manželé společně upraví obsah jejich režimu společného jmění, který se liší od režimu zákonného. V takovém případě se manželé mohou jednohlasně dohodnout na všech ostatních majetkových vztazích po dobu trvání manželství i pro případ rozvodu. Před uzavřením smlouvy o úpravě majetkových a právních vztahů jsou manželé povinni navzájem se informovat o svém majetkovém stavu; v opačném případě je smlouva o úpravě majetkových a právních vztahů sporná. Součástí smlouvy o úpravě majetkových a právních vztahů rovněž může být smlouva o vzájemné podpoře a smlouva o podpoře manžela/manželky v případě rozvodu.

3.2. Jaké jsou formální požadavky a na koho se lze obrátit?

Přípustná smlouva mezi manželi a veškeré její změny musí mít formu notářského zápisu.

Smlouva o úpravě majetkových a právních vztahů musí být mezi manželi uzavřena formou notářské listiny s přímou vykonatelností. Před podpisem smlouvy je povinností notáře poskytnout vysvětlení, načež je smlouva zapsána do rejstříku smluv o úpravě majetkových a právních vztahů. Je-li smlouva o úpravě majetkových a právních vztahů neplatná, platí pro manžele zákonný režim společného jmění. Není-li smlouva o úpravě majetkových a právních vztahů zapsána do rejstříku smluv o úpravě majetkových a právních vztahů, s ohledem na třetí osoby se má za to, že pro manžele platí zákonný režim společného jmění.

3.3. Kdy může být smlouva uzavřena a od kdy je účinná?

Smlouvy, kterými se stanoví, že osobní majetek bude součástí společného jmění, lze uzavřít pouze v průběhu manželství.

Není-li ujednáno jinak, platí smluvní svoboda: smluvený režim společného jmění pro manžele platí ode dne, kdy dojde k uzavření smlouvy o úpravě majetkových a právních vztahů. Smlouva o úpravě majetkových a právních vztahů uzavřená mezi snoubenci nabývá účinnosti dnem uzavření manželství nebo dnem po uzavření manželství určeným snoubenci ve smlouvě o úpravě majetkových a právních vztahů.

3.4. Mohou manželé změnit stávající manželskou smlouvu? Pokud ano, za jakých podmínek?

Platí smluvní svoboda: Manželé mohou již uzavřenou smlouvu o úpravě majetkových a právních vztahů upravovat formou notářské listiny s přímou vykonatelností, přičemž tato úprava je zapsána do rejstříku smluv o úpravě majetkových a právních vztahů.

3.5 Může být smlouvě o manželském majetkovém režimu přiznán retroaktivní účinek podle vnitrostátního práva ve vaší zemi, pokud manželé tuto smlouvu uzavřeli během manželství?

Článek 85 zákona o rodině stanoví, že smluvní majetkové poměry se na manžela/manželku vztahují od uzavření smlouvy o úpravě majetkových vztahů, není-li ve smlouvě sjednáno jinak. Smlouva o úpravě majetkových vztahů uzavřená budoucími manžely nabývá účinnosti dnem uzavření manželství nebo určitým dnem po uzavření manželství, který si nastávající manželé stanovili ve smlouvě o úpravě majetkových vztahů.

Mohou se tedy dohodnout, že smlouva nabude účinnosti s určitým časovým zpožděním, ujednání o zpětné platnosti smlouvy o úpravě majetkových vztahů však není možné.

Smlouva o úpravě majetkových a právních vztahů je zapsána do rejstříku smluv o úpravě majetkových a právních vztahů, jenž je počítačem řízenou sbírkou informací při Slovinské notářské komoře.

4.5 Může být smlouva o manželském majetkovém režimu uzavřená v cizím státě podle cizího práva registrována ve vaší zemi? Pokud ano, za jakých podmínek nebo při splnění jakých formalit?

Zákon o rodině výslovně neupravuje možnost zápisu manželské smlouvy (smlouvy o úpravě majetkových vztahů) uzavřené v cizím státě na základě cizího práva do registru smluv o úpravě majetkových vztahů. 

Podle převládajícího názoru by však registrace byla možná, pokud by manželé předložili notáři ve Slovinsku formální kopii notářského zápisu ověřenou notářem, který dokument sepsal, a přeloženou do slovinštiny soudním tlumočníkem.

5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

Oba manželé jsou oprávněni soudně vymáhat vypořádání majetku jak po ukončení manželství, tak i během něj. Vypořádání majetku může také požadovat věřitel jednoho z manželů, a to kvůli závazkům, které se netýkají druhého z manželů. V počáteční fázi vypořádání se určí velikost společného jmění a podíly manželů na něm. Při dělení společného jmění nelze podíl manželů určit pro každé konkrétní aktivum – určí se pouze podíl každého z manželů na celkovém majetku. Předpoklad stejného podílu na společném jmění lze napadnout. V takovýchto sporech soud posuzuje všechny okolnosti případu (zejména příjem manželů, podporu poskytovanou jedním z manželů druhému, to, který z manželů pečuje o děti, péči manželů o domácnost a rodinu, výdaje manželů na údržbu společného jmění a veškeré další formy příspěvků na správu, údržbu a zvýšení společného jmění).

Po určení podílů každého z manželů následuje druhá fáze, během níž se mohou dohodnout na způsobu rozdělení svého majetku. Pro úplné rozdělení majetku si mohou vybrat mezi fyzickým a občanským vypořádáním nebo jejich kombinaci. Nemohou-li v této záležitosti dosáhnout shody, musí soud v nesporném občanskoprávním řízení nejprve prioritně provést fyzické vypořádání, ve kterém je majetek prodán a výtěžek rozdělen. V případě fyzického vypořádání získá každý z manželů v rámci svého podílu ten majetek, u něhož prokáže, že na něm má větší oprávněný zájem. Manžel či manželka získá majetek, který používá k výkonu svého povolání nebo jiné činnosti a který danému z manželů umožňuje získat příjem nebo který výhradně slouží účelům daného z manželů a není jeho osobním majetkem.

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Manželé jsou po rozvodu i nadále společně a nerozdílně odpovědní za své společné dluhy, a to až do vypořádání společného jmění, při kterém by mělo rovněž dojít k vypořádání dluhů. Pokud k tomu nedojde, manželé mají i nadále společnou a nerozdílnou odpovědnost.

5.3. Má jeden z manželů nárok na vyrovnávací platbu?

Pokud hodnota osobního majetku jednoho z manželů, který byl použit k uhrazení společných dluhů, přesáhne podíl tohoto z manželů na těchto dluzích, může od druhého z manželů žádat náhradu.

Po smrti jednoho z manželů se společné jmění rozdělí rovným dílem a podíl zesnulého se stává součástí jeho pozůstalosti. Dědicové nebo pozůstalý manžel či manželka jsou oprávněni požádat soud o určení dílů v jiném poměru. Po vypořádání společného jmění manželů, dědí pozůstalý manžel v první nebo druhé dědické skupině. V první skupině dědí pozůstalý manžel společně s dětmi zesnulého a dědictví se rozdělí stejným dílem. Pokud zesnulý nezanechá děti, dědí pozůstalý manžel ve druhé dědické skupině spolu s rodiči zesnulého a získá polovinu dědictví.

Ne.

Soužití se definuje jako dlouhodobý, manželskému svazku podobný vztah mezi dvěma heterosexuálními partnery, kteří by mohli uzavřít sňatek, pokud by si to přáli. To znamená, že jejich manželství nesmí bránit žádné právní překážky. Úprava majetkových vztahů pro partnery žijící ve společném soužití je stejná jako pro manžele. Společné jmění se tedy vytvoří stejným způsobem jako u manželských párů. Heterosexuální partneři se nemohou registrovat. Jelikož je téměř nemožné určit, kdy se vztah stává dlouhodobým, všechna aktiva získaná po začátku společného soužití tvoří společné jmění v případě, že jejich sňatku nebrání žádné právní překážky.

Homosexuální partneři mohou vstoupit do registrovaného partnerství, které má pro jejich vlastnické vztahy stejné důsledky jako manželství (zákon o registraci občanského partnerství osob stejného pohlaví).

V souladu s obecnými pravidly pro určení příslušnosti mají slovinské soudy mezinárodní příslušnost pro spory týkající se jmění manželů v případě, že má odpůrce trvalé bydliště v Republice Slovinsko. Pokud žalovaný nemá trvalé bydliště v jiné zemi, může být příslušnost také založena na dočasném pobytu odpůrce ve Slovinsku (čl. 48 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním). Pokud se spory o jmění manželů týkají majetku, který se nachází v Republice Slovinsko, jsou Slovinské soudy příslušné i v případě, že odpůrce nemá bydliště v Republice Slovinsko. Pokud se většina majetku nachází v Republice Slovinsko a zbytek se nachází v zahraničí, může soud rozhodnout o majetku nacházejícím se v zahraničí pouze tehdy, když rozhoduje o majetku nacházejícím se v Republice Slovinsko a pouze tehdy, když s tím odpůrce souhlasí (čl. 67 zákon mezinárodním právu soukromém a procesním).